18 C 295/2021-60 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se, na žalovaném, domáhala zaplacení částky 65 360 Kč, spolu s příslušenstvím. Tato částka představovala část platby za zájezd, dle Smlouvy o zájezdu [číslo] uhrazenou žalobkyní, když předmětný zájezd se měl konat v termínu od 29. 2. 2020 do 7. 3. 2020, s tím, že ubytování bylo sjednáno v hotelu Orso Grigio, v Itálii, přičemž žalobkyně, v této souvislosti, však tvrdila, že od předmětné Smlouvy o zájezdu odstoupila, a to kvůli pandemii COVID – 19. 2. Žalovaný však nárok žalobkyně neuznal a navrhl zamítnutí žaloby, s tím, že, v době, kdy se měl předmětný zájezd uskutečnit, vlastně ještě žádná omezení, vyvěrající z šíření dotyčné pandemie, neplatila, a když žalobkyně, navíc, akceptovala možnost zrušení předmětného zájezdu právě za podmínky odstupného ve výši 65 360 Kč, dle nabídky žalovaného, když zbylou část uhrazené ceny zájezdu žalovaný žalobkyni již vrátil, a když, objektivně, realizaci dotyčného zájezdu, dle tvrzení žalovaného, v té době, vlastně nic nebránilo, s tím, že žalobkyně to vlastně rovněž ani nepopírala, ale, měla pouze obavu z dotyčné epidemie, i když zimní střediska, v dané lokalitě, dle tvrzení žalovaného, v dané době fungovala bez problémů. 3. Soud ve věci provedl dokazování řadou listinných důkazů, přičemž poté soud dospěl k níže popsaným zjištěním. 4. Mezi oběma účastníky tohoto sporu bylo nesporným, že žalovaný uzavřel se žalobkyní Smlouvu o zájezdu [číslo] jejímž předmětem byl zájezd do hotelu Orso Grigio, v Itálii, a to v termínu od 29. 2. 2020 do 7. 3. 2020 (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků i ze zmiňované Smlouvy [číslo]). 5. Z tohoto důvodu tedy soud zaměřil své zkoumání na to, zda žalobkyně od předmětné Smlouvy platně odstoupila, jak uvedla, a to dle ust. § 2535, občanského zákoníku. Na základě provedených listinných důkazů, spočívajících především v dosti rozsáhlé v elektronické korespondenci, vedené mezi žalobkyní a žalovaným, však soud dospěl k závěru, že k platnému odstoupení od předmětné Smlouvy o zájezdu ze strany žalobkyně nedošlo, jelikož soud se ztotožnil s názorem žalovaného na to, že žalobkyně výslovně akceptovala onu možnost zrušení předmětného zájezdu za podmínky onoho odstupného ve výši 65 360 Kč, což přesně odpovídá výši žalované částky, když dotyčná elektronická korespondence, svým obsahem, vyjadřuje, dle názoru soudu, skutečnou vůli účastníků, reflektující rozhodnutí žalobkyně se na dotyčný zájezd, spolu s dalšími svými příbuznými, nevypravit, zvláště když obsah předmětné e-mailové korespondence je naprosto jednoznačný a nelze jej interpretovat jiným způsobem, nežli tak, jak z jednotlivých sdělení, i samotné žalobkyně, vyplývá, a tedy tak, že žalobkyně výslovně akceptovala onu možnost zrušení předmětného zájezdu za podmínky onoho odstupného ve výši 65 360 Kč. V této souvislosti soud podotýká, že z e-mailu, ze dne 28. 2. 2020, odeslaného žalobkyni, ze strany [jméno] [příjmení], z Cestovní kanceláře [příjmení], jasně vyplývá, že bylo vyhověno požadavku žalobkyně na storno dotyčného zájezdu, a zároveň i na vrácení částky 24 800 Kč, když [jméno] [příjmení] napsala:„ Storno zařídím“. Z následného e-mailu, ze dne 3. 3. 2020, též vyplynulo, že se obě strany tohoto sporu výslovně dohodly na onom„ stornu“, s tím, že žalobkyni bude vrácen přeplatek ve výši 24 800 Kč, když opět [jméno] [příjmení] napsala:„ V příloze zasílám storno smlouvy [číslo] ke dni 28. 2. 2020. Dále posílám dobropis k původní faktuře a novou fakturu na stornopoplatky“. Konečně pak [jméno] [příjmení] napsala i toto: Přeplatek 24 800 Kč bude zaslán na Vámi zadané číslo účtu“. I z e-mailu samotné žalobkyně, ze dne 28. 2. 2020, adresovaného již zmiňované [jméno] [příjmení], jasně vyplynulo, že žalobkyně akceptovala nabídku žalovaného (jakožto vlastníka značky Nev), spočívající ve stoprocentním stornování zájezdu s odečtem za„ skipasy“ – právě ve výši 24 800 Kč, když z e-mailu již zmiňované [jméno] [příjmení], rovněž ze dne 28. 2. 2020, vyplynula nabídka žalovaného, obsahující„ storno 100% s odečtem za skipasy“, a když [jméno] [příjmení], v této souvislosti, napsala toto:„ V tomto případě by Vám na účet bylo vráceno 24 800 Kč“. 6. Shora naznačené stanovisko soudu je tedy neměnné, a soud jej předestřel oběma stranám již v rámci prvého ústního jednání, které se, v této věci, konalo, a toto stanovisko je tedy takové, že žalobkyně výslovně akceptovala možnost zrušení předmětného zájezdu za podmínky úhrady odstupného v částce 65 360 Kč, jak již bylo řečeno shora, když tato nabídka byla žalovaným učiněna na základě žádosti žalobkyně, která se sama rozhodla zájezd, spolu se svými příbuznými, neabsolvovat. Žalobkyně zmiňovanou nabídku od žalovaného zcela jednoznačně přijala, což právě potvrdila e-mailem ze dne 28. 2. 2020, a též i podpisem listiny, označené jako„ Storno“, v níž byla akceptace výše odstupného, v částce 65 360 Kč, náležejícího žalovanému, žalobkyní opětovně potvrzena (zjištěno z elektronické komunikace, vedené mezi žalobkyní se žalovaným - ze dne 28. 2. 2020, dále i ze dne 3. 3. 2020, a též i z listiny, označené jako„ Storno“, obsahující akceptaci výše tohoto odstupného žalobkyní). 7. Žalobkyně, v rámci tohoto řízení, sice argumentovala tím, že, v dané době, bylo vydáno Opatření Ministerstva zdravotnictví ČR, jímž byla nařízena čtrnáctidenní karanténa po návratu do ČR, nicméně, tato argumentace není, dle názoru soudu, z hlediska důvodnosti žaloby, relevantní, neboť, pokud jde o splnění podmínek, uvedených v ust. § 2535, občanského zákoníku, čímž žalobkyně opakovaně argumentovala, tak tyto skutečnosti je nutno posoudit vždy výlučně ve vztahu k místu pobytu nebo k jeho bezprostřednímu okolí. Případné nařízení karantény, po návratu do ČR, opravdu nelze přičítat k tíži žalovaného, zvláště když žalobkyně sice tvrdila, že od předmětné Smlouvy odstoupila dne 28. 2. 2020, nicméně, k tomuto dni žádná karanténa, po návratu do ČR, ještě nařízena ani nebyla, jelikož, jak je všeobecně známo, tak k uzavření hranic a k dalším restrikcím, v souvislosti s tehdy vyhlášeným nouzovým stavem, došlo až teprve dnem 13. 3. 2020. 8. V této souvislosti soud podotýká, že se ztotožnil s názorem žalovaného na to, že právo zákazníka na odstoupení (bez zaplacení odstupného pořadateli zájezdu) vzniká pouze v případě, že, v místě pobytu nebo v jeho bezprostředním okolí, nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, a, současně, že tyto okolnosti mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa pobytu (zjištěno ze Zprávy Ministerstva pro místní rozvoj - ze dne 26. 2. 2020 - viz: [webová adresa] kde-se-objevil- koronavirus). 9. Soud se též ztotožnil i s názorem žalovaného na to, že onen zájezd, v dotyčné destinaci, tehdy bylo možno uskutečnit, neboť k výskytu ohnisek nákazy SARS Covid-19 došlo ve značné vzdálenosti od místa pobytu, a, jak již bylo naznačeno výše, tak lyžařská střediska byla tehdy zcela funkční, v té době ještě zájezdy probíhaly bez podstatnějších omezení, takže, v případě onoho odstoupení žalobkyně od dotyčné Smlouvy, a to bezprostředně před zahájením zmiňovaného zájezdu, by žalovanému, v souladu s ust. § 2533, občanského zákoníku, rozhodně vznikl nárok na odstupné, a to dle čl. VII., odst. 5. písm. e) Všeobecných podmínek prodeje zájezdů –„ VOP“ (zjištěno z„ VOP“, které jsou nedílnou součástí předmětné Smlouvy o zájezdu), a to ve výši 90 % z celkové ceny zájezdu. 10. Mezi oběma účastníky však nebylo sporu o tom, že žalovaný žalobkyni již vrátil částku v celkové výši 24 800 Kč, což, ostatně, i sama žalobkyně v rámci své žaloby potvrdila. 11. Dle názoru soudu tak žalobkyně své rozhodnutí přijmout onu částku 24 800 Kč a ponechat žalovanému ono odstupné ve výši 65 360 Kč následně zaměnila za akt odstoupení od předmětné Smlouvy o zájezdu, dle ust. § 2535 o. z., nicméně, dle názoru soudu, žalobkyně, ve skutečnosti, akceptovala onu možnost zrušení zájezdu za podmínky úhrady odstupného ve výši 65 360 Kč, když tato nabídka byla žalovaným učiněna na základě žádosti žalobkyně, která se rozhodla zájezd neabsolvovat, ač realizaci zájezdu vlastně nic nebránilo. Žalobkyně onu nabídku žalovaného jednoznačně přijala (zjištěno z e-mailu - ze dne 28. 2. 2020 a dále i z onoho dokumentu, označeného jako„ Storno“ – viz výše – bod [číslo] v němž byla akceptace výše odstupného, v částce 65 360 Kč, žalobkyní potvrzena). 12. Jedinou diskrepancí, které si byl vědom i sám žalovaný, a na což soud účastníky rovněž upozornil, bylo to, že, v onom dokumentu, označeném jako„ Storno“, je zachyceno, kromě podpisu žalobkyně, rovněž i razítko [právnická osoba] kancelář [právnická osoba], [IČO], i když shora zmiňovaná Smlouva o zájezdu – [číslo] byla, zcela nepochybně, i dle shodných tvrzení obou stran tohoto sporu, uzavřena mezi žalobkyní, jakožto fyzickou osobou, a žalovaným, jakožto pořadatelem zájezdu, nicméně, z oné, již shora zmiňované, e-mailové korespondence vyplynulo, že žalobkyně, občas, a tedy příležitostně (a pravděpodobně i zcela nahodile) připojovala za své jméno označení Cestovní kanceláře [právnická osoba], a byť je tedy t