18 C 432/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem 6. 8. 2021, domáhal, vůči žalované, zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z toho důvodu, že, na základě Smlouvy o nájmu bytu - [číslo] OBP/2014/BYT, ze dne 24. 2. 2014, byla žalovaná nájemcem bytu [číslo] (ev. [číslo]), a to v domě [adresa], na adrese K [anonymizováno] č. o. 5, k. ú. [část obce], [obec a číslo], s tím, že, na úhradách, účtovaných podle ust. § 2295, občanského zákoníku, když, ke dni 31. 10. 2019, již skončil nájem předmětného bytu, který však žalovaná dobrovolně nevyklidila, dlužila žalovaná žalobci, za období květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec roku 2020 a dále též i za leden, únor, březen, duben, květen, červen a červenec roku 2021, částku v celkové výši 54 203 Kč, přičemž žalovaná, do dne podání žaloby, tuto částku žalobci neuhradila, ač k tomu byla žalobcem písemně vyzvána - výzvou - č. j. MC05 91061/2021 - ze dne 27. 4. 2021. 2. Žalovaná však se žalobou nesouhlasila a požadovala její zamítnutí, jelikož tvrdila, že v daném bytě vůbec nebydlela, neboť tam měla pouze složeny své věci, a předmětný prostor tak využívala jako sklad, když dále tvrdila, že dotyčný prostor vůbec ani bytem není, neboť se jednalo vlastně o kočárkárnu či kolárnu, a též pak žalovaná tvrdila i to, že dotyčný prostor vůbec nebyl jako byt kolaudován, což je, dle jejího názoru, v rozporu se stavebním zákonem, neboť se vlastně jednalo o prostor nebytový, jenž není způsobilý k obvyklému užívání, a tedy k bydlení, a proto je tedy vlastně ona nájemní smlouva neplatná. 3. Soud tuto věc projednal během ústního jednání, konaného dne 22. 2. 2022, přičemž shledal žalobu důvodnou. 4. Podepsaný soud, v rámci tohoto řízení, provedl dokazování řadou listinných důkazů, na základě nichž dospěl k závěru, že, z těchto důkazů, rozhodně nelze vystopovat neplatnost předmětné nájemní smlouvy, zvláště když žalovaná nikterak svůj podpis na dotyčné nájemní smlouvě nezpochybňovala. 5. Podepsaný soud totiž, na základě provedeného dokazování, v rámci zdejšího řízení, zjistil, že žalobce žalovanou před podáním žaloby řádně vyzval k zaplacení jejího dluhu (zjištěno z Výzvy k úhradě ze dne 27. 4. 2021, jež byla adresována žalované, spolu s kopií doručenky, svědčící o doručení této listiny dnem 30. 4. 2021), když, dále, soud doplnil dokazování i Evidenčním listem, v němž je, jako vlastník předmětného domu, uvedena [název žalobkyně] (tedy žalobce), správcem dotyčného domu je [právnická osoba], a jedná se tedy o Evidenční list dotyčného bytu [číslo] když, tedy, se jedná i o to, že v této listině je zároveň obsažena i tato kontaktní adresa: [celé jméno žalované], [ulice a číslo], [obec a číslo] – [část obce] (jedná se tedy nepochybně o žalovanou), a datum zpracování je zde uvedeno ke dni 4. 8. 2021. 6. Dále soud doplnil dokazování i Smlouvou o nájmu bytu [číslo], kde pronajímatelem je [název žalobkyně] a nájemcem je žalovaná, s tím, že nájemní poměr, dle této smlouvy, byl uzavřen původně na dobu určitou, od 1. 3. 2014 do 28. 2. 2019, s tím, že žalovaná však tehdy předmětný byt žalobci nepředala zpět, v důsledku čehož tedy žalobce požadoval po žalované ony částky, sjednané mezi oběma stranami tohoto sporu již předtím, a to i za dobu, během níž žalovaná předmětný byt i nadále užívala, aniž by jej však žalobci odevzdala zpět. Předmětná nájemní smlouva byla uzavřena mezi oběma stranami tohoto sporu dnem 3. 2. 2014 a dále k ní byla připojena ještě i doložka, obsahující Usnesení rady Městské části [obec a číslo], [číslo] ze dne 14. 1. 2014, na základě čehož byl tento úkon schválen. 7. Žalovaná tedy nezpochybňovala tvrzení žalobce o tom, že předmětný byt, ve shora uvedeném období, a tedy v období květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec roku 2020 a dále též i v období leden, únor, březen, duben, květen, červen a červenec roku 2021, užívala, a i když tedy žalovaná, v této souvislosti, tvrdila, že v dotyčném bytě nebydlela, ale, že tam pouze měla složeny své věci, tak toto její tvrzení je ovšem irelevantní, neboť to, kde žalovaná skutečně fyzicky bydlela, resp., kde se fyzicky zdržovala, je její čistě soukromou záležitostí, pro toto řízení naprosto nepodstatnou. Dále soud konstatuje, že nespornou skutečností, mezi účastníky, bylo to, že předmětný prostor, který byl tedy předmětem nájmu, dle výše zmiňované nájemní smlouvy, je ve vlastnictví žalobce, s tím, že, pokud se jednalo o sporné skutečnosti, tak, jak již bylo řečeno výše, dle názoru strany žalované se jednalo o nebytový prostor, nicméně, toto obranné tvrzení rozhodně nemohlo jakkoliv spolehlivě odůvodnit možnost případného zamítnutí žaloby, zvláště když bylo nepochybné, že žalovaná, ve shora uvedeném období, dotyčný byt užívala, a to už jen tím, že tam měla uloženy své věci. 8. Dle názoru soudu je tedy, v rámci tohoto případu, rozhodující ona písemná nájemní smlouva, v níž je předmětný prostor jasně identifikován jakožto byt [číslo]. Zároveň, i na základě údajů, zachycených v katastru nemovitostí, je dotyčný prostor charakterizován jako byt – číslo jednotky [číslo] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí – [list vlastnictví], vedeného u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy], pro katastrální území Smíchov). 9. A byť tedy z provedeného dokazování vyšlo najevo i to, že, nejen v oné, shora zmiňované, nájemní smlouvě byl předmětný prostor byl identifikován jako byt, ale, že dotyčný prostor byl i poté, v souvislosti s rozdělením dotyčného domu na jednotky, opět charakterizován jako byt, když se stále jednalo právě o onu jednotku [číslo] což má soud za zjištěné z listin, obsahujících Změnu Prohlášení vlastníka, v rámci čehož byla rovněž identifikována ona jednotka [číslo] což je právě ta jednotka, jež je předmětem tohoto sporu, když, v dotyčné Změně Prohlášení vlastníka, je zcela jasně uvedeno, že je se jedná o byt, určený k bydlení, spolu s příslušným podílem na společných částech domu i pozemku. 10. Dále soud konstatuje, že, pokud se ještě jedná o další listiny, které byly založeny do spisu, tak, v této souvislosti, soud zjistil, že, když žalovaná dobrovolně předmětný byt nevyklidila a nepředala jej žalobci, pak tedy byla, ze strany žalobce, podána žaloba na vyklizení dotyčného bytu, která vyústila v rozsudek, jímž bylo právě žalované uloženo předmětný byt vyklidit (zjištěno z listiny, obsahující Žalobu na vyklizení bytu, která byla podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, pod sp. zn. 25 C 284/2019, s tím, že, pokud se jednalo o další listinu, k tomu připojenou, tak se jednalo o Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, který byl vydán pod č. j. 25 C 284/2019-42, a který právě žalované uložil povinnost vyklidit onu bytovou jednotku [číslo] s tím, že tento rozsudek byl vydán dnem 13. února 2020, když Obvodní soud pro Prahu 5 vycházel, při svém rozhodování, z téže listiny, obsahující onu Smlouva o nájmu bytu (viz výše - č. smlouvy: 12/ OBP/2014/BYT, ze dne 24. 2. 2014). 11. A pokud tedy žalovaná argumentovala i tím, že dotyčný byt nebyl způsobilý k obvyklému užívání, tak je ovšem nutno podotknout, že, v článku č. IV., v ust. [číslo] shora zmiňované nájemní smlouvy, je výslovně uvedeno to, že nájemce (žalovaná) prohlašuje, že dotyčný byt uvede do stavu způsobilého k obvyklému užívání, tedy k bydlení, a to vlastním nákladem žalované, v rámci čehož tak byla rovněž zohledněna i výše nájemného, v důsledku čehož tedy žalovaná věděla o stavu dotyčného bytu, což právě bylo zohledněno ve výši sjednaného nájemného, a žalovaná takto koncipovanou smlouvu se žalobcem uzavřela, když svůj podpis, na ní připojený, nikterak nezpochybňovala. Soud tedy má, v této souvislosti, za to, že, dle ust. § 4, zák. č. 89/2012 Sb. („o. z.“), žalovaná disponovala, při podpisu předmětné nájemní smlouvy, uzavřené dnem 24. 2. 2014, rozumem průměrného člověka a též i schopností užívat jej s běžnou péčí a opatrností, tj., že si přečetla, co podepisuje, a též se, v návaznosti na to, předpokládá rovněž i to, že žalovaná věděla, co podepisuje, zvláště když u jejího jména bylo připojeno označení„ nájemce“. Dále tedy platí, podle ust. § 7, o. z., to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, pak jednal poctivě a v dobré víře. Pokud se tedy žalované nepodařilo prokázat, a to nade vší pochybnost, opak, pak platí, že žalovaná se žalobcem uzavřela onu nájemní smlouvu, ze dne 24. 2. 2014, platně a že obě strany tehdy jednaly poctivě. A i kdyby tedy reálně existovaly nějaké pochybnosti, vyvěrající z toho, že by zde snad byl nějaký rozpor se stavebním zákonem, pak by ovšem takový rozpor, vzniklý v oblasti práva správního, rozhodně nemohl být způsobilým zneplatnit onu písemnou nájemní smlouvu, uzavřenou mezi účastníky tohoto řízení. 12. Z výše popsaných důvodů tedy soud neshledal žádných důvodů pro případné zamítnutí žaloby, když soud se ztotožnil s argumentací žalobce, předestřenou v tom smyslu, že, dokud strana žalovaná dotyčný byt nevrátí pronajímateli, pak tedy pronajímatel má právo na úhradu toho, co předtím již nájemce hradil, s tím, že soud ko