18 C 491/2021-45 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Oba žalobci se, svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem 1. 11. 2021, domáhali uložení povinnosti žalovanému, k zaplacení shora zmiňované částky, spolu s příslušenstvím, a to z titulu nároku na zálohu, na pojistné plnění, v souvislosti s odstoupením od předtím uzavřené Smlouvy o zájezdu - [číslo]. 2. Žalovaný však se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí, jelikož tvrdil, že předmětné pojistné plnění, a to dokonce v celé výši, žalovaným již poskytl. 3. Podepsaný soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne 1. 11. 2022, ale, k němuž se nedostavil právní zástupce obou žalobců, který se též ani neomluvil, a rovněž se k uvedenému jednání nedostavil ani nikdo z obou žalobců. 4. Soud tedy tuto věc projednal v souladu s ust. § 101, odst. 3, o. s. ř., a tedy v nepřítomnosti strany žalující, když, po provedeném dokazování, dospěl soud k níže popsaným zjištěním. 5. Žalobci, po žalovaném, jakožto pojistiteli cestovní kanceláře - [právnická osoba] a.s., [IČO], nyní v konkursu, se sídlem [adresa], uplatnili zaplacení zálohy, na pojistné plnění, z pojištění záruky, a to pro případ úpadku zmiňované cestovní kanceláře. Pojistné plnění mělo však, celkem, činit částku ve výši 53 049 Kč, odpovídající ceně předtím sjednaného zájezdu, dle Smlouvy o zájezdu - [číslo] ze dne 25. 11. 2019, kterážto cena byla uhrazena, ze strany žalobců, [právnická osoba], a ponížena o příslušné storno poplatky (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků). 6. Žalovaný předmětnou škodní událost zaregistroval pod [číslo] po ukončení šetření této škodní události zaslal žalobkyni – [celé jméno žalobkyně], jakožto osobě, která uzavřela shora zmiňovanou Smlouvu o zájezdu - [číslo] ze dne 25. 11. 2019, přípis, a to ze dne 9. 11. 2021, nazvaný jako:„ Seznámení s výší pojistného plnění – úpadek cestovní kanceláře“, s tím, že žalovaný vyplatil žalobkyni – [celé jméno žalobkyně] pojistné plnění, v celkové výši 53 049 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný tedy takto vyplatil pojistné plnění, a to bez toho, že by mu, v dané době, již bylo známo to, že oba žalobci, mezitím, uplatnili svůj nárok u soudu (zjištěno z přípisu žalovaného – ze dne 9. 11.2021 a též i z Výpisu z bankovního účtu žalovaného - ze dne 10. 11. 2021, na základě čehož tak došlo k vyplacení pojistného plnění). 7. Z obsahu soudního spisu se totiž podává, že žalovanému bylo usnesení podepsaného soudu, vydané pod č. j.: 18 C 491/2021-14, ze dne 19. 11. 2021, a obsahující tzv. kvalifikovanou výzvu k podání vyjádření k žalobě (ve smyslu ust. § 114b, odst. 1, o. s. ř.), doručeno dnem 20. 12. 2021, když, k této určité prodlevě, došlo i z pochopitelných důvodů, vyvěrajících z tehdy panující pandemie COVID-19. Žalovaný se tak, o takto podané žalobě, vlastně dozvěděl až teprve v prosinci 2021, a tedy až v době, kdy předmětné pojistné plnění již bylo déle nežli jeden měsíc, z jeho strany, uhrazeno. 8. Vyjádření žalovaného k žalobě, reagující na zmiňovanou kvalifikovanou výzvu, bylo zdejšímu soudu doručeno dnem 18. 1. 2022 a na vědomí bylo předmětné vyjádření žalovaného, obsahující informaci o již provedeném vyplacení pojistného plnění, doručeno právnímu zástupci obou žalobců dnem 6. 2. 2022. Právní zástupce obou žalobců však na toto vyjádření nikterak nereagoval, takže soudu nezbylo, nežli nařídit ústní jednání, na den 7. 6. 2022, které však muselo být, z důvodu žádosti právní zástupkyně žalovaného, kvůli její, již naplánované, dovolené, odročováno, a další jednání bylo tehdy nařízeno na den 14. 6. 2022, nicméně, z organizačních důvodů, na straně soudu, vyvěrajících tehdy z nezbytnosti léčení předtím utrpěného úrazu soudce, projednávajícího tuto věc, bylo poté další jednání nařízeno na den 1. 11. 2022, k němuž se však právní zástupce obou žalobců, jak již bylo řečeno výše, bez omluvy nedostavil, ač byl soudem o obou zmiňovaných odročeních řádně vyrozuměn, jak rovněž vyplývá z obsahu spisu. 9. Soud, ve shora popsaných souvislostech, tedy konstatuje, že se, v tomto konkrétním případě, jednalo o otázku právního posouzení, a to v tom smyslu, zda žaloba důvodnou byla, či nikoliv, přičemž soudu tedy nakonec nezbylo, vzhledem k nedostavení se strany žalující, k jednání, konanému dne 1. 11. 2022, nežli žalobu zamítnout, byť k vyplacení předmětného pojistného plnění došlo se zpožděním cca deseti dnů po jejím podání. 10. Jak tedy vyplývá z obsahu spisu, tak soud sumarizuje, že, dnem 20. 12. 2021, byla straně žalované doručena listina, ze dne 19. 11. 2021, obsahující ono usnesení, vydané pod č. j. 18 C 491/2021-14, které obsahovalo onu kvalifikovanou výzvu, a to ve smyslu ustanovení § 114b, odst. 1, o. s. ř., s tím, že strana žalovaná se k dané věci vyjádřila, jak již bylo řečeno výše, v zákonem stanovené lhůtě, dle takto doručeného usnesení, a to dnem 18. 1. 2022, když tehdy strana žalovaná zároveň i doložila zaplacení předmětné částky, ve prospěch strany žalující, s tím, že toto vyjádření bylo doručeno právnímu zástupci obou žalobců dnem 6. 2. 2022, jak vyplývá z obsahu spisu, a jak již bylo rovněž řečeno výše, k čemuž ovšem již žádné vyjádření, ze strany žalobců, podáno nebylo. 11. Poněkud zvláštní okolností je však to, že právní zástupkyně žalovaného, při jednání, konaném dne 1. 11. 2022, podepsanému soudu výslovně sdělila, že žalobci, již po delší dobu před zmiňovaným ústním jednáním, museli vědět, že dotyčná částka jim byla, ze strany žalovaného, zaplacena, a dokonce poukazovala i na to, že rovněž i právní zástupce žalobců byl telefonicky informován, ze strany právní zástupkyně žalovaného, o tom, že předmětná částka pojistného plnění již byla zaplacena, v důsledku čehož je tak poněkud nepochopitelná ona absence jakékoliv aktivity, ze strany obou žalobců, resp., ze strany jejich právního zástupce, který tak mohl vzít předmětnou žalobu, jejímž předmětem byla dokonce nižší částka, nežli ta, kterou žalovaný již žalobcům uhradil, zpět, což ovšem neučinil. 12. Z výše popsaných důvodů tedy soud dospěl k závěru, že bylo zcela jednoznačně prokázáno provedení úhrady předmětného pojistného plnění (viz výše – bod [číslo]), takže další listinné důkazy, založené do spisu, v souvislosti s uzavřením předmětné Smlouvy o zájezdu, se tak staly vlastně již poněkud bezcennými ornamenty celého tohoto, poněkud politováníhodného, případu, a proto tedy soudu nezbylo, nežli žalobu zamítnout, s tím, že zástupkyně žalovaného však požádala, při jednání, konaném dne 1. 11. 2022, o to, aby soud straně žalované přiznal separované náklady řízení, a to za účast na zmiňovaném jednání, k němuž vlastně vůbec nemuselo dojít, jelikož strana žalující, již po delší dobu, jak již bylo shora konstatováno, musela vědět o provedené úhradě předmětného pojistného plnění. Z výše popsaných skutečností tedy vyplynulo, že žalovaný jednoznačně prokázal provedení úhrady žalované částky, když žalovaný již dávno uhradil onu částku, která je předmětem žaloby, aniž by vlastně věděl o nároku, takto uplatněném ze strany žalobců u soudu, a proto tedy podepsanému soudu nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno. 13. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, tak soud se ztotožňuje s názorem právní zástupkyně žalovaného, předestřeném v tom smyslu, že to byli žalobci, kdo zavinil, že se zmiňované ústní jednání, nařízené na den 1. 11. 2022, muselo konat, když žalobci svou žalobu zpět nevzali a též se ani se žalovaným nedohodli na případném soudním smíru, zvláště když, k oné úhradě pojistného plnění, zjevně došlo jen několik dní poté, co byla podána předmětná žaloba, a proto tedy rozhodl podepsaný soud tak, že přiznal žalovanému, jenž byl, v tomto řízení, právně zastoupen, separované náklady řízení, v celkové výši 3 630 Kč, spočívající v právním zastoupení žalovaného advokátkou, a to za účast na jednání, konaném dne 1. 11. 2022, a tedy za jeden úkon právní služby, což tedy obnáší odměnu advokátky žalovaného, stanovenou dle ust. § 7 a ust. § 11, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 39 786,75 Kč, když předmětem řízení bylo zaplacení peněžitého plnění, a jedná se tedy o mimosmluvní odměnu, představující částku ve výši 2 700 Kč, za zmiňovaný jeden úkon právní služby, a dále náleží advokátce žalovaného rovněž i jedna paušální náhrada výdajů, v částce ve výši 300 Kč (režijní paušál), dle § 13, odst. 4, a. t., k uvedenému úkon, s tím, že advokátka žalovaného soudu doložila i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, představující náklady tohoto řízení, musel ještě promítnout i položku, spočívající v částce, představující 21% DPH, z odměny advokátky žalovaného a z jedné paušální náhrady jejích výdajů (a tedy z celkové částky 3 000 Kč), což tak představuje částku ve výši 630 Kč. Dle názoru soudu to tedy byla strana žalující, kdo zapříčinil vznik takto zbytečně vynaložených nákladů, ze strany žalovaného, které by jinak nebyly nevznikly. Soud proto rozhodl podle ust. § 147, odst. 1, o. s. ř., dle něhož platí, že:„ Účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které b