21 C 188/2022-57 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 29. 10. 2021 domáhá po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb uzavřené mezi účastníky řízení dne 7. 8. 2018, na jejímž základě byl žalované dne 18. 2. 2019 zřízen podúčet [bankovní účet]. Žalovaná se platbami kartou a výběry hotovosti v bankomatech v období od 12. 7. 2019 do 25. 7. 2019 dostala do neoprávněného záporného zůstatku 248,28 Kč, který byla žalovaná povinna bezodkladně vyrovnat. Žalovaná však namísto toho dne 28. 9. 2019 provedla další platbu kartou ve výši 47 Kč. Žalované byl dále účtován poplatek za pojištění platební karty ve výši 16 x 30 Kč, celkem tedy 480 Kč. Dluh žalované se dále navyšoval o sjednané úroky, jejichž výše ke dni 30. 9. 2021 dosáhla částky 923,23 Kč. Žalobkyně se vedle dlužné částky 1 698,51 Kč domáhá sjednaného úroku z prodlení ve výši 0,12 % denně z částky 1 698,51 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 10. 11. 2020. Žalovaná se k podané žalobě a k tvrzením v ní uvedeným nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: rámcová smlouva o poskytování platebních služeb ze dne 7. 8. 2018 včetně obchodních podmínek, nabídky účtů a sazebníku úroků a ceníku finančních operací a služeb, smlouva o vydání platební karty ze dne 7. 6. 2019 včetně obchodních podmínek, snímek obrazovky ze systému žalobkyně, přehled pohybů se zůstatky na účtu žalované, výzva k plnění ze dne 10. 11. 2020 včetně doručenky, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky řízení byla dne 7. 8. 2018 uzavřena rámcová smlouva o poskytování platebních služeb, na jejímž základě byl žalované dne 18. 2. 2019 zřízen podúčet [bankovní účet]. Na základě smlouvy o vydání platební karty ze dne 7. 6. 2019 vydala žalobkyně žalované platební kartu spojenou s daným účtem. Žalovaná se platbami kartou a výběry hotovosti v bankomatech v období od 12. 7. 2019 do 25. 7. 2019 dostala do neoprávněného záporného zůstatku 248,28 Kč, který byla žalovaná povinna bezodkladně vyrovnat. Žalovaná však namísto toho dne 28. 9. 2019 provedla další platbu kartou ve výši 47 Kč. Žalované byl dále účtován poplatek za pojištění platební karty ve výši 16 x 30 Kč, celkem tedy 480 Kč. Dluh žalované se dále navyšoval o sjednané úroky (0,12 % z dlužné částky denně), jejichž výše ke dni 30. 9. 2021 dosáhla částky 923,23 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 10. 11. 2020. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Mezi účastníky řízení byla dne 7. 8. 2018 uzavřena rámcová smlouva o poskytování platebních služeb ve smyslu § 127 a násl. zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, a ve smyslu § 2622 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně byla na základě smlouvy povinna žalované zřídit a vést běžný účet a poskytnou jí služby internetbankingu. Žalovaná byla povinna zajistit, že nedojde ke vzniku debetního zůstatku a v případě jeho vzniku jej bezodkladně vyrovnat ([anonymizováno 5 slov] obchodních podmínek k rámcové smlouvě). Pro případ vzniku nepovoleného debetního zůstatku byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,12 % denně z celkové dlužné částky ([číslo listu] nabídky účtů a sazebníku úroků). Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni čehokoliv uhradila. Vzhledem k uvedeným skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 698,51 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. O povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.