21 C 420/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 16. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 913 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že se žalovaným uzavřela dne 14. 5. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. [spisová značka], na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu. Žalovaný neuhradil vyúčtování spotřeby elektřiny za období od 4. 9. 2019 do 14. 6. 2020 na částku 3 893 Kč. Žalobkyně se žalovaným dále dne 14. 5. 2018 uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky plynu č. [spisová značka], na jejímž základě dodávala žalovanému plyn. Žalovaný neuhradil vyúčtování spotřeby plynu za období od 4. 3. 2020 do 5. 7. 2020 na částku 1 020 Kč. Uvedené částky žalovaný neuhradil ani na základě výzvy před podáním žaloby ze dne 5. 5. 2021 a žalobkyně se tedy její úhrady spolu se zákonným úrokem z prodlení domáhala žalobou. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal nečinný. Žalovaný uhradil dne 23. 6. 2021 žalobkyni dlužnou částku 4 913 Kč a žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu zpět. Z toho důvodu zdejší soud rozhodl usnesením ze dne 5. 10. 2021, č. j. 21 C 420/2021-19, o částečném zastavení řízení v odpovídajícím rozsahu. Soud následně vyzval účastníky, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud účastníky současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobkyně výslovně souhlasila, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Vzhledem k tomu, že dle § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní a to: smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. [spisová značka] ze dne 14. 5. 2018, smlouvu o sdružených službách dodávky plynu č. [spisová značka] ze dne 14. 5. 2018, mimořádnou fakturu za plyn ze dne 18. 3. 2020, mimořádnou (konečnou) fakturu za plyn ze dne 16. 7. 2020, mimořádnou (konečnou) fakturu za elektřinu ze dne 16. 6. 2020, výzvu k plnění před podáním žaloby ze dne 5. 5. 2021, a učinil následující závěr o skutkovém a právním stavu. Žalovaný byl na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. [spisová značka] ze dne 14. 5. 2018 odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa]. Žalovaný neuhradil vyúčtování za období od 4. 9. 2019 do 14. 6. 2020 a vznikl mu tak dluh ve výši 3 893 Kč. Žalovaný byl na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu č. [spisová značka] ze dne 14. 5. 2018 odběratelem plynu v odběrném místě na adrese [adresa]. Žalovaný neuhradil vyúčtování za období od 4. 3. 2020 do 5. 7. 2020 a vznikl mu tak dluh ve výši 1 020 Kč. Mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a o sdružených službách dodávky plynu podle § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve spojení s § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě smluv vznikla žalobkyni povinnost dodávat žalovanému elektřinu a plyn do určeného odběrného místa a žalovanému vznikla povinnost za dodanou elektřinu a plyn zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně svým povinnostem dostála a dodanou elektřinu i plyn žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by splnil svou povinnost uhradit vyúčtování. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to od splatnosti jednotlivých faktur. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení pouze od data následujícího po splatnosti poslední faktury, tedy od 4. 8. 2020, soud byl jejím návrhem vázán a přiznal tedy žalobkyni částku 322,08 Kč, která odpovídá úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně za období od 4. 8. 2020 do uhrazení dlužné částky dne 23. 6. 2021. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř., a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, když žalovaný uhradil dlužnou jistinu až po podání žaloby a pro jeho chování tedy musel být částečně vzat zpět návrh, který byl podán důvodně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (podání žaloby, výzva k plnění) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůty k plnění soud určil žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř.