27 C 176/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení a s náklady na uplatnění pohledávky. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o výpůjčce ze dne 3. 2. 2021, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému výstroj v celkové hodnotě 2 044,90 Kč a svěřila mu dokumenty, celkem 6 přepravních listů, jejichž převzetí žalovaný potvrdil podpisem dne 16. 3. 2021, a svěřenou výstroj ani přepravní listy nevrátil. V souladu s kurýrním řádem žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení sankční povinnosti ve výši 300 Kč (50 Kč za každý kurýrní list) a náhradu za hodnotu výstroje. Dne 15. 6. 2021 došlo k ukončení spolupráce mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně na dlužnou částku ve výši 2 344,90 Kč započetla částku 875,90 Kč za vyfakturované kurýrní služby a částku 500 Kč složenou žalovaným u žalobkyně jako zálohu za SIM kartu. 2. Soud postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila výslovně, zatímco žalovaný se k výzvě soudu, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 3. 3. 2022, a která obsahovala doložku ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil, a tedy se má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání rovněž souhlasil. 3. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o.s.ř. a z předložených listin učinil následující závěr o skutkovém stavu: V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování kurýrních služeb dne 3. 2. 2021 a téhož dne uzavřeli i smlouvu o výpůjčce na výstroj (desky, SIM karta, platební terminál + obal a tričko s logem) v celkové hodnotě 2 044 Kč. Žalovanému byl předán Manuál kurýra platný od 1. 5. 2021, žalovaný převzal přepravní listy 9 ks dne 3. 2., 10 kusů dne 18. 2. a 10 kusů dne 16. 3. a zaplatil zálohu 500 Kč na SIM kartu. Žalovanému byla 10. 6. 2021 vystavena faktura za užívání mobilního telefonu na částku 439 Kč. Žalovaný žalobkyni dne 15. 6. 2021 vystavil fakturu za kurýrní služby na částku 1 314 Kč, téhož dne žalobkyně s žalovaným ukončila spolupráci. Dne 27. 7. 2021 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: dle ustanovení § 2193 smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Strany si přitom ve smlouvě ujednali, že vypůjčitel je povinen věci vrátit půjčiteli ihned, jakmile ho to požádá, nejpozději do 24 hodin. Pro případ prodlení si strany sjednali smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení. Tím není dotčeno právo vypůjčitele na náhradu škody. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 969 Kč, která představuje hodnotu vypůjčených věcí, které žalovaný žalobkyni nevrátil (2 544 Kč) po započtení částky 500 Kč, která představuje zálohu za vypůjčenou SIM kartu a částky 875,90 Kč za vyfakturované kurýrní služby (po úhradě 439 Kč za užívání mobilního telefonu). Protože mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah mezi podnikateli, žalobkyně má vůči žalovanému v souladu s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. dále nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení pak vyplývá z ust. § 1970 o.z. s tím, že výše úroku z prodlení je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soudu žalobě vyhověl. 5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 969,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 969 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 950 Kč ve výši 619,50 Kč.