28 C 125/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] na ni byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne [datum] se žalovaným Smlouvu o povoleném debetu [číslo], v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % p. a., vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou poskytnutý úvěr nesplácel. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění dluhu ke dni [datum]. Právní předchůdce žalobkyně dne [datum] písemně žalovaného vyrozuměl o postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. Žalobkyně následně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Zástupce žalobkyně se z jednání soudu nařízeného na [datum] omluvil, a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil bez omluvy, předvolání mu bylo uložením na poště dne [datum] a uplynutím 10 denní úložní doby doručeno fikcí doručení dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a to dne [datum]. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobkyně je právnickou osobou sídlem v České republice, na kterou byl žalovaný nárok postoupen společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě). Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o povoleném debetu [číslo], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % p. a., vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru (viz smlouva o poskytnutém úvěru, všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky, ceník produktů a služeb). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Na základě produktových podmínek pro osobní úvěry právní předchůdce žalobkyně přistoupil k zesplatnění dluhu ke dni [datum] (viz prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu; souhrnný výpis pohybů na účtu, výpis z osobního účtu žalovaného, výpis z povoleného debetu). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne [datum]). 6. Právní předchůdce žalobkyně také před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 7. Bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného byla důkladně zkoumána nahlédnutím do bankovních i nebankovních registrů (BRKI, NRKI, SOLUS – bylo zjištěno, že ohledně žalovaného není v těchto registrech veden žádný negativní záznam, což bylo prokázáno výpisem z CBL, historickým výpisem z účtu žalovaného a protokolem o ověření úvěruschopnosti žalovaného), a že žalobkyně porovnala příjmy a výdaje žalovaného, tyto ověřila a srovnala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky, jako je životní a existenční minimum. Hodnoceny byly také údaje zveřejňované Českým statistickým úřadem ohledně průměrných měsíčních nákladů na bydlení apod. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena zejména zkoumáním historických průměrných obratů na účtu žalovaného. Průměrný měsíční příjem žalovaného byl takto zjištěn ve výši 22 227 Kč. Veškerá data o historických příjmech a výdajích žalovaného byla před sjednáním úvěrové smlouvy zadávána do interního skóringového systému právního předchůdce žalobkyně, který všechna data vyhodnotil. Vycházelo se ze základních sociodemografických dat, ze způsobu bydlení žalovaného, z toho, zda je žalovaný zaměstnán, nebo zda má nějaké vyživovací povinnosti. Na základě těchto aspektů byl vypočítán průměrný příjem a průměrné výdaje žalovaného. Před uzavřením úvěrové smlouvy bylo v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného také zjištěno, že žalovaný v předmětné době neměl žádné dluhy po splatnosti. Žalovaný nebyl pozitivně lustrován ani v insolvenčním rejstříku. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena. 10. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání. S ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy se jedná o smlouvu dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % p. a., vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyně má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. 12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Před uzavřením úvěrové smlouvy byla taktéž adekvátně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Lze shrnout, že právní předchůdce žalobkyně se v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného nespolehl jen na údaje, které mu sdělil sám žalovaný, ale že tyto údaje také důsledně prověřil (zejména pomocí historického výpisu z účtu žalovaného a nahlédnutím do bankovních i nebankovních registrů, např. do registrů BRKI, NRKI, [příjmení] a srovnáním zjištěných údajů se životním minimem a statistickými údaji), přičemž příjmy a výdaje žalovaného vyhodnotil a porovnal tak, jak vyžaduje zákonná úprava i související judikatura. [ulice] splátka ve výši cca. 2 000 Kč představovala zhruba 8,3 % průměrných měsíčních příjmů žalovaného a z pohledu soudu se tedy nejedná o případ, kdy by s ohledem na potencionální nesplácení úvěru žadatelem jednalo o zásadně rizikovou situaci. Dle názoru soudu nebyla dána nějak vysoká pravděpodobnost, že žalovaný nebude úvěr splácet. Nejednalo se ani o případ, kdy by měl žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy nějaké další závazky po splatnosti. Dlužno také podotknout, že úvěrová smlouva obsahuje veškeré zákonem vyžadované náležitosti. Požadavky obsažené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru pak byly v tomto případě splněny, jak již bylo popsáno, a soud tedy nedospěl k závěru, že by byla předmětná úvěrová smlouva absolutně neplatná. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 1 080 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 880 Kč a z nákladů řízení přiznaných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb