28 C 229/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný využil služeb veřejné hromadné dopravy osob, provozované žalobkyní, a uzavřel tak s ní smlouvu o přepravě osob. Byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné a smluvní přirážku dle přepravních podmínek. Žalovaný byl revizorem na místě vyzván k zaplacení dlužné částky, což však neučinil. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. 2. Žalobkyně již v žalobě výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl ohledně eventuálního postupu ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dotázán v rámci usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 6. 2022, č. j. 28 C 229/2022-15, které bylo žalovanému spolu s žalobou doručeno dne [datum]. Žalovaný usnesením byl poučen o tom, že pokud se k dotazu zdejšího soudu ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím v této věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný byl citovaným usnesením zdejšího soudu taktéž vyzván k vyjádření k žalobě, avšak i v tomto směru zůstal zcela procesně nečinný. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu ve věci samé. 4. Žalovaný dne [datum] cestoval metrem linky [anonymizováno] MHD v [obec] provozované žalobkyní, přičemž v 12:47 hod. byl žalovaný kontrolován revizorem a neprokázal se platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaný převzal. Žalobkyni tak podle přepravních podmínek vznikl nárok na úhradu jízdného a přirážky k jízdnému. Žalovaný byl dne [datum] opětovně vyzván k úhradě dlužné částky. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, a dále vyhlášku č. 175/2000 Sb., Přepravní řád. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval prostředkem hromadné přepravy, čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího vyplývající z ust. § 2550 o. z., když nezaplatil jízdné. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit kromě tohoto jízdného i smluvní přirážku. Výše jízdného a přirážky vyplývá ze shora uvedených předpisů a Tarifu [anonymizováno] integrované dopravy. Soud tedy uzavřel, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce žalovanou částku (jízdné + přirážku). Do prodlení s úhradou pohledávky dle § 1968 o. z. se žalovaný dostal dnem následujícím po přepravní kontrole, kdy byl k plnění vyzván dle § 1958 o. z. S ohledem na to, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením dluhu, je povinen zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh něčeho uhradil. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 6. Lhůtu ke splnění povinnosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku soud žalovanému určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. standardně v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku, jelikož neshledal důvody ke stanovení lhůty delší. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.