38 C 187/2022-42 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela s žalovanou na základě její žádosti učiněné prostřednictvím internetu dne 11. 5. 2015 smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 4 000 Kč Smlouva byla uzavřena okamžikem zaplacení ověřovacího poplatku žalovanou. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do 12. 6. 2015. Žalovaná však zápůjčku řádně a včas nevrátila. Právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celé řízení nečinná. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Maltské republice, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť předmětem řízení je právní poměr ze smlouvy o zápůjčce, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), protože žalovaná je občanem České republiky a má v České republice platnou adresu trvalého pobytu, kterou zároveň uvedla ve smlouvě o zápůjčce. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 19. 8. 2022 od vlastních rukou, přičemž žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (smlouva o zápůjčce ze dne 11. 5. 2015; všeobecné obchodní podmínky; výpis z účtu potvrzující zaplacení ověřovací platby žalovanou; výpis z účtu potvrzující poskytnutí zápůjčky; smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2017; oznámení o postoupení pohledávky; podací arch; předžalobní upomínka ze dne 16. 4. 2020; poštovní podací arch) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Na základě žádosti žalované učiněné prostřednictvím internetu byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena dne 11. 5. 2015 Smlouva, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit nejpozději do 12. 6. 2015. Uzavření Smlouvy žalovaná stvrdila zasláním ověřovací platby ve výši 1 Kč na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 11. 5. 2015 na bankovní účet žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla dne 21. 2. 2017 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž žalovaná vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednávala zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. Proto se na daný vztah aplikují rovněž ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalované byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta zápůjčka ve výši 4 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala splatit do 12. 6. 2015. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaná neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když svou procesní neaktivitou způsobila, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platila něčeho víc, než tvrdila žalobkyně. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalované a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zápůjčky včetně úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z., a prováděcího nařízení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 11. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.