38 C 205/2021-71 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl dne 14. 3. 2020 ošetřen ve Všeobecné Fakultní nemocnici [část obce]. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl zdravotně pojištěn v ČR v rámci veřejného zdravotního pojištění, byl povinen zaplatit žalobkyni zdravotní péči z vlastních zdrojů. K uhrazení nákladů za poskytnutou zdravotní péči mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 18. 3. 2020 na částku 10 566 Kč se splatností dne 17. 4. 2020. Žalovaný však uvedený dluh řádně a včas nezaplatil. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 19. 10. 2020 předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil žalovanému usnesením opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Opatrovník žalovaného navrhl žalobu zamítnout, když namítal, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalovanému zdravotní péči skutečně poskytla. 4. Soud zjistil, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 3. 2020 zdravotní péči, poté co žalovaný měl dva dny teplotu a bolest v krku (viz lékařská zpráva ze dne 14. 3. 2020). Za poskytnutou ambulantní péči žalobkyně žalovanému vystavila fakturu ze dne 18. 3. 2020 na částku 10 566 Kč, splatnou dne 17. 4. 2020 (faktura [číslo]). Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena paušální částkou dle Věstníku Ministerstva zdravotnictví [číslo] (viz Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví [číslo]). Žalobkyně dne 19. 10. 2020 zaslala žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka ze dne 19. 10. 2020 s poštovním podacím archem ze dne 19. 10. 2020). 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 10. Žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní péči. Za poskytnuté ambulantní ošetření žalobkyně žalovanému vyúčtovala částkou 10 566 Kč. Žalovaný byl v řízení neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by na dlužnou částku něčeho uhradil, čímž neunesl své břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Tím, že žalovaný na dlužnou částku neplatil, dostal se do prodlení dle § 1968 o. z., a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z., nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. K námitce opatrovníka žalovaného soud konstatuje, že skutečnost, že žalobkyně poskytla žalovanému ambulantní ošetření byla z provedených důkazů prokázána nade vší pochybnost. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 100 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání dne 8. 6. 2022). 12. O třídenní lhůtě ke povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. Vzhledem k tomu, že soudem ustanoveným opatrovníkem byly v řízení vykonány 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 8. 6. 2022), náleží mu dle § 7 a § 9 a. t. odměna za zastupování žalovaného ve výši 1 540 Kč, tj. celkem odměna činí 4 620 Kč. Opatrovníku dále náleží částka 900 Kč jako náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč). S ohledem na skutečnost, že opatrovník je plátcem DPH, přiznal mu soud dále DPH ve výši 21 % z částky 5 520 Kč, tedy 1 159 Kč. Soud proto rozhodl dle § 140 odst. 2 o.s.ř., a opatrovníkovi přiznal částku 6 679 Kč, která odpovídá součtu odměny za zastupování žalovaného, náhrady hotových výdajů a DPH. Tato částka bude opatrovníkovi vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 4. 14. V dané věci sice státu vznikly náklady řízení v podobě odměny opatrovníka, ale tyto není možné mu přiznat, neboť se jedná o náklady řízení vzniklé v souvislosti s vedením soudního řízení. 15. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.