38 C 327/2022-47 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 10. 5. 2008 smlouvu o půjčce [číslo] se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, jež žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření cit. smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto půjčku splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 600 Kč (tj. celkem se zavázal splatit částku 24 600 Kč), a to ve 40 týdenních splátkách po 615 Kč. Žalovaný však nesplácel tuto půjčku řádně a včas, když uhradil pouze částku 7 610 Kč. Pohledávka za žalovaným včetně příslušenství byla následně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, a to s účinností ke dni 1. 7. 2015, na [právnická osoba] S.á.r.l., která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně tedy požadovala uhrazení dlužné jistiny půjčky ve výši 15 000 Kč, když žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnická osoba se sídlem v Maltské republice a žalovaný státním příslušníkem České republiky, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalovaného nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 10. 11. 2022, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Maltské republice (viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 10. 5. 2008 smlouvu o půjčce [číslo] součástí jejíhož obsahu byly i obchodní podmínky vydané touto společností. Na základě cit. smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den podepsání smlouvy o půjčce. Žalovaný se zavázal půjčku splatit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč (celková vratná částka tedy činila 24 600 Kč), a to ve 40 pravidelných týdenních splátkách po 615 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 10. 5. 2008; smluvní podmínky Smlouvy o půjčce). Uvedená pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 19. 6. 2015 s účinností ke dni 1. 7. 2015 postoupena na [právnická osoba] S.á.r.l. (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 vč. přílohy [číslo]; doklad o úhradě). Oznámení o postoupení pohledávek bylo zasláno žalovanému dne 20. 7. 2015 (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015; poštovní podací arch ze dne 20. 7. 2015). [právnická osoba] S.á.r.l. následně postoupila svoji pohledávku na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn podáním odeslaným dne 19. 9. 2018 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2018; poštovní podací arch ze dne 19. 9. 2018). Žalobkyně dne 17. 2. 2022 zaslala žalovanému předžalobní upomínku (viz výzva před podáním žaloby ze dne 15. 2. 2022; poštovní podací arch ze dne 17. 2. 2022). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena. 10. V souladu s přechodnými ustanoveními § 3028 a násl. o. z. aplikoval soud hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával půjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o půjčce se tedy na ni v souladu s § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon [číslo] Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta hotovostní půjčka ve výši 15 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 600 Kč ve 40 týdenních splátkách po 615 Kč. Tento souhrnný poplatek je cenovým ujednáním, jež soudu nepřísluší přezkoumávat v intencích § 56 odst. 1 a 2 obč. zák., když je zjevné, že jeho výše není v rozporu z dobrými mravy, neboť nedosahuje ani 100 % jistiny a v čase (na rozdíl od úroků) nenarůstá, neboť se jedná o pevnou částku 9 600 Kč. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaný neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platil něčeho víc, než tvrdila žalobkyně. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení půjčky včetně úroku z prodlení v zákonné výši dle § 517 obč. zák. a prováděcího nařízení. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.