38 C 431/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl dne 30. 4. 2020 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici Krajské nemocnice [obec], která je provozována žalobkyní (dále jen„ PZS“). K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v PZS mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 1. 5. 2022 na částku 3 500 Kč se splatností dne 15. 5. 2020. Žalovaný však uvedený dluh řádně a včas nezaplatil. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 15. 12. 2020 předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Soud zjistil, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 10. 1. 2022, a to náhradním doručením dle § 49 odst. 4 o.s.ř., přičemž žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Ze strany žalovaného nebylo na výzvu soudu do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že účastníci souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (viz ceník za pobyt na záchytné stanici; potvrzení o pobytu na záchytné stanici s výsledkem vstupního vyšetření na přítomnost alkoholu; faktura [číslo]; výzva k úhradě ze dne 29. 9. 2020; předžalobní výzva ze dne 15. 12. 2020 s poštovním podacím archem) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 30. 4. 2020 zdravotní péči, přičemž mu byl při vstupním vyšetření naměřen pozitivní test na přítomnost alkoholu v krvi. Za poskytnuté ošetření a následnou hospitalizaci ode dne 30. 4. 2020 do dne 1. 5. 2020 žalobkyně žalovanému vystavila fakturu ze dne 1. 5. 2020 na částku 3 500 Kč, splatnou dne 15. 5. 2020 Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena paušální částkou dle ceníku Krajské nemocnice [obec]. Žalobkyně dne 15. 12. 2020 zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Žalobkyně poskytla žalovanému ošetření a ubytování na PZS. Za poskytnuté ošetření a ubytování žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 3 500 Kč. Žalovaný byl v řízení neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by na dlužnou částku něčeho uhradil, čímž neunesl své břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Tím, že žalovaný na dlužnou částku neplatil, dostal se do prodlení dle § 1968 o. z., a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 200 Kč), včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Neboť je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH, je nutno dále přičíst DPH z částky 900 Kč, tj. částku 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 11. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.