38 C 541/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím za provedený odtah a parkovné. Dne 13. 1. 2012 žalobkyně provedla technický úkon s vozidlem [registrační značka], který spočíval v odtahu vozidla. Technický úkon byl proveden podle ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, jak je uvedeno v protokolu o odtahu vozidla. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a dosud nebylo vyzvednuto. V souvislosti s odtahem žalobkyni vznikl nárok na úhradu ceny za odtah a následné parkovné, přičemž výše ceny je stanovena příslušným nařízením hlavního města Prahy v platném znění. Pohledávka byla za období od 13. 1. 2012 do 19. 12. 2014 žalobkyni pravomocně přiznána rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně č.j. 10 C 416/2014-68 ze dne 3. 8. 2016. Žalobkyně tak požaduje úhradu zbylé částky za období od 26. 8. 2018 do data podání žaloby 26. 8. 2021. Žalovaný do dnešního dne za provedený odtah a parkovné neuhradil ničeho. Celková výše dlužné částky činí 54 750 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil a navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul. Uvedl, že vozidlo neužíval, nebylo na jeho osobu evidováno, ani jej z místa, ze kterého bylo odtaženo, nezaparkoval. Vozidlo bylo užíváno jeho manželkou, která byla v registru vozidel evidována jako provozovatel vozidla. Manželství žalovaného bylo rozvedeno v roce 2011, k vypořádání SJM došlo dne 24. 7. 2015. Vozidlo tak bylo pořízeno za dobu trvání manželství. Žalobkyně rovněž neprokázala, že vozidlo v předmětném období na odstavném parkovišti ještě stálo. Žalovaný současně vznesl námitku promlčení. 3. Ve věci se dne 9. 2. 2022 konalo ústní jednání, k němuž se žalobce nedostavil, z jednání se nijak neomluvil, ačkoliv předvolání spolu s žalobou mu bylo doručeno v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud tedy jednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce. 4. Soud zjistil, že žalovaný je občanem Slovenska a má povolen pobyt na území České republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům, protože žalovaný má na území ČR povolen pobyt. 5. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy a je oprávněna z pověření hl. m. [obec] k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a jejich hlídání (viz zřizovací listina příspěvkové organizace Správa služeb hlavního města Prahy ze dne 9. 7. 2013). 7. Žalobkyně dne 13. 1. 2012 provedla technický úkon spočívající v nuceném odtahu vozidla tov. zn. Škoda, [registrační značka] O provedeném úkonu byl vyhotoven protokol [číslo]. Žalobkyně si v souladu s nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady hlavního města Prahy ze dne 13. 1. 2012 za provedený technický úkon a parkovné na parkovišti vyúčtovala částku 54 750 Kč (viz protokol o odtahu [číslo]). Žalovaná částka je tvořena částkou za odtah ve výši 1 300 Kč, částkou 150 Kč za první střežení (parkovné), částkou 200 Kč parkovného za každý další započatý den parkování až maximálně 180. den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po 180. dni po odtahu vozidla (viz cenový věstník, nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti). 8. Žalobkyně žalovanému dne 8. 3. 2012 zaslala oznámení o odstranění vozidla a následně ho výzvou ze dne 6. 3. 2012 vyzvala k převzetí vozidla. Žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 23. 3. 2012 vyzvala k uhrazení dlužné částky. Veškeré výzvy žalobkyně zasílala rovněž manželce žalovaného paní [jméno] [příjmení] (viz oznámení o odstranění vozidla; výzva k převzetí vozidla včetně dodejek adresovaných [jméno] [příjmení] s datem uložení 20. 2. 2012, 12. 3. 2012 a dodejka adresované žalovanému s datem uložení 13. 3. 2012). 9. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. 9. 2014 č.j. 16 C 41/2014-124 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované [jméno] [příjmení], [datum narození] zaplacení částky 78 050 Kč spolu s úrokem z prodlení a to na základě nuceného odtahu vozidla zn. Škoda, [registrační značka] ze dne 13. 1. 2012 a následné parkovné v období od 5. 2. 2013 do zaplacení. Důvodem zamítnutí žaloby bylo neprokázání pasivní věcné legitimacě žalované [jméno] [příjmení] (viz rozsudek OS [obec] ze dne 30. 9. 2014, č. j. 16 C 41/2014-124). 10. Rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 8. 2016, č. j. 10 C 416/2014-68 soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 121 450 Kč spolu s úrokem z prodlení a to na základě nuceného odtahu vozidla zn. Škoda, [registrační značka] za odtah a následné parkovné od 13. 1. 2012 do 19. 12. 2014 (viz rozsudek OS [obec] ze dne 3. 8. 2016, č.j. 10 C 416/2014-68). 11. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 8. 6. 2021 předžalobní výzvu k plnění (viz předžalobní výzva ze dne 8. 6. 2021 s vrácenou obálkou s poznámkou, že žalovaný se odstěhoval). 12. Soud dále k důkazu provedl čestné prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 7. 3. 2012, avšak neučinil z něj žádné skutkové zjištění. 13. Soud zamítl provedení důkazu spočívající ve výslechu žalovaného pro nadbytečnost, neboť skutkový stav má soud dostatečně zjištěný, aby ve věci rozhodl. 14. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř. jako věrohodné a jimi prokázaný skutkový stav posoudil soud po právní stránce takto: 15. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 16. Soud posoudil nárok žalobkyně dle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) a nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013 (§ 2). 17. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy a je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a jejich hlídání. Žalobkyně dne 13. 1. 2012 provedla technický úkon spočívající v nuceném odtahu vozidla [registrační značka] O provedeném úkonu byl vyhotoven protokol, přičemž vozidlo bylo následně umístěno na odstavném parkovišti. 18. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána, neměl soud možnost poučit ji ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř k doložení tvrzení a důkazů, že žalovaný byl provozovatel či vlastník předmětného vozidla. Rovněž soud nemá za prokázanou skutečnost, že vozidlo bylo v předmětné době na odstavném parkovišti skutečně odstaveno. 19. Z žalobkyní odkazovaného rozsudku Okresního soudu v Hodoníně č. j. 16 C 41/2014-124 ze dne 30. 9. 2014 soud nemá za prokázané, že by byl žalovaný skutečně provozovatelem předmětného vozidla, neboť v odůvodnění předmětného rozsudku se soud zabýval především otázkou pasivní věcné legitimace žalované a neřešil otázku, kdo byl v rozhodné době provozovatelem vozidla. Pro účely řízení tak soud konstatuje že uvedené závěry v cit. rozsudku nelze přebírat, neboť jsou závazné jen pro účastníky řízení ve smyslu § 159a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Ani skutečnost, že žalovanému byla rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně č. j. 10 C 416/2014-68 ze dne 3. 8. 2016 uložena povinnost zaplatit náhradu za odtah a následné parkovné od 13. 1. 2012 do 19. 12. 2014, nemůže být v tomto řízení přičítána k tíži žalovaného, neboť v daném případě bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, kdy skutková tvrzení uvedená v žalobě byla vzata ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř. za nesporná. 20. Soud proto nemá za prokázanou pasivní věcnou legitimaci žalovaného, ani skutečnost, že předmětné vozidlo se v předmětném období na odstavném parkovišti skutečně nacházelo, neboť žalobkyně ohledně těchto skutečností neunesla své břemeno důkazní a soudu nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout. 21. Vznesenou námitko