38 C 95/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela s žalovanou na základě její žádosti učiněné prostřednictvím internetu dne 21. 12. 2015 smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do 18. 1. 2016. Žalovaná však zápůjčku řádně a včas nevrátila. Právní předchůdce žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019 na [právnická osoba] Defender, která ji následně dne 21. 2. 2019 postoupila na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Maltské republice, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť předmětem řízení je právní poměr ze smlouvy o zápůjčce, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), protože žalovaná je občanem České republiky a má v České republice platnou adresu trvalého pobytu, kterou zároveň uvedla ve smlouvě o zápůjčce. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 9. 5. 2022 do vlastních rukou, přičemž žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (smlouva o zápůjčce č. [anonymizováno]; individuální podmínky smlouvy o půjčce, standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v ČR; loan application info; poštovní podací arch ze dne 25. 6. 2020; výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka; oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 4. 2019; smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2019 a ze dne 30. 1. 2019) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně dne 21. 12. 2015 smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně na základě cit. smlouvy poskytl žalované částku 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku splatit nejpozději do 18. 1. 2016. Žalovaná však zápůjčku řádně a včas nesplatila. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena právním předchůdcem žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem obsahujícím výzvu k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. Proto se na daný vztah aplikuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalované byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta zápůjčka ve výši 4 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala splatit do 18. 1. 2016. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaná neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když svou procesní neaktivitou způsobila, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platila něčeho víc, než tvrdila žalobkyně. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalované a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zápůjčky včetně úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z., a prováděcího nařízení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 12. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.