40 C 104/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 140 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 29. 12. 2020, na jejímž základě společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit nejpozději do 26. 1. 2021 společně s poplatkem za zpracování žádosti ve výši 1 140 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době ani později nevrátil. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě výzvy advokáta žalobkyně. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla dne 29. 12. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit nejpozději do 26. 1. 2021 společně s poplatkem za zpracování žádosti ve výši 1 140 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době ani později nevrátil. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla žalobkyni postoupena realizační smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 10. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě výzvy advokáta žalobkyně ze dne 9. 10. 2021. (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 29. 12. 2020, potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 12. 2020, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, realizační smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 10. 2021, výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 9. 10. 2021) Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Smlouva o zápůjčce byla sjednána v souladu s § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle nějž přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Uzavřená smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně splnil své povinnosti, když žalovanému poskytl finanční prostředky ve sjednané výši, žalovaný však své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky nedostál. Soud přihlédl ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z. a neshledal, že by smluvní ujednání zakládala v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, soud u právního předchůdce žalobkyně či u žalobkyně neshledal ani žádné porušení ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pohledávka byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně prokázala oprávněnost svého nároku, naopak žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci dlužnou částku zaplatil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na shora uvedeném datu splatnosti. S ohledem na výše uvedené soud považuje žalobu za důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 140 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. O místě plnění náhrady nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.