40 C 146/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 10 277 Kč z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne 2. 5. 2021. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný čerpal úvěr ve výši 8 000 Kč, který se zavázal splatit do 30 dnů od poskytnutí úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 264 Kč. Žalovaný úvěr ve sjednaném termínu nesplatil a uhradil pouze dvě korunové platby za účelem prodloužení splatnosti úvěru o 30 dní a to vždy za poplatek 792 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu smluvní pokuty 240 Kč a účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním ve výši 200 Kč. Žalobkyně se dále domáhá přiznání zákonných úroků z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 26. 11. 2021. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 2. 5. 2021 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla téhož dne žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Žalovaný měl částku vrátit ve lhůtě 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 264 Kč. Dále byl sjednán poplatek ve výši 792 Kč za prodloužení splatnosti půjčky, o které žalovaný požádal dvakrát. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dlužné částky, žalobkyni vznikl nárok na náhradu ve výši 2 x 100 Kč. Žalobkyni dále vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 3 % z nezaplacené jistiny úvěru, tedy 240 Kč. Žalovaný s výjimkou platby 1 Kč dne 1. 6. 2021 a platby 10 Kč dne 3. 7. 2021 za účelem prodloužení splatnosti úvěru neuhradil žalobkyni ničeho. Žalovanému byla zástupcem žalobkyně před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění. (zjištěno z úvěrové smlouvy ze dne 2. 5. 2021 včetně sazebníku poplatků, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 2. 5. 2021, výpisu čerpání splátek a úhrad, předžalobní výzvy k plnění ze dne 26. 11. 2021 včetně podacího archu). Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Úvěrová smlouva byla sjednána v souladu s § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila své povinnosti, když žalovanému poskytla finanční prostředky ve sjednané výši, žalovaný však své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky nedostál. Žalobkyně tedy v souladu se smlouvou požadovala po žalovaném kromě úhrady jistiny, sjednaných poplatků a nákladů na vymáhání rovněž úhradu smluvní pokuty, která byla sjednána v souladu s § 2048 a násl. o. z. Žalobkyně prokázala oprávněnost svého nároku, naopak žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by žalobkyni dlužnou částku zaplatil. Soud přihlédl ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z. a neshledal, že by smluvní ujednání zakládala v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Smlouva byla uzavřena v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a žalobkyně splnila povinnosti vyplývající jí z tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že se jedná o prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní výzvě. S ohledem na výše uvedené soud považuje žalobu za důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 277 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).