40 C 4/2022-33 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 601,16 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28. 2. 2014, na jejímž základě společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 24,95 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 759 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době nevrátil. Celková dlužná částka činí 11 601,16 Kč a skládá se z neuhrazené jistiny ve výši 9 501,16 Kč a poplatků ve výši 2 100 Kč. Dále se žalobkyně domáhá sjednaného úroku a zákonných úroků z prodlení. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu advokáta žalobkyně neuhradil. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud rozhodoval v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s tímto postupem. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, nedostavil se a nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla dne 28. 2. 2014 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému na úvěrový účet vyplacen úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách po 759 Kč. První splátka byla splatná dne 17. 3. 2014, poslední splátka dne 15. 2. 2021. Žalovaný se zároveň zavázal hradit poplatek 500 Kč ročně za správu úvěru za každý započatý rok a poplatek 300 Kč ročně za správu úvěru v případě prodlení s úhradou. (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 2. 2014 včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku poplatků) Žalovaný nehradil splátky pravidelně a od 27. 2. 2020 byl s částí dluhu v prodlení. Právní předchůdce žalobkyně na tuto skutečnost žalovaného upozornil dne 28. 4. 2020. Žalovaný však neuhradil ničeho a právní předchůdce žalobkyně tedy úvěr ke dni 30. 5. 2020 zesplatnil. (zjištěno z inkasní bilance smlouvy, poslední výzvy k úhradě ze dne 28. 4. 2022 a z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 30. 5. 2020) Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2021. Žalovanému byla dne 26. 5. 2020 prostřednictvím zástupce žalobkyně zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dluh do dnešního dne neuhradil. Žalovanému byla zástupcem žalobkyně před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2021 včetně příloh a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2021 včetně poštovního podacího archu) Žalobkyně zaslala dne 21. 6. 2021 prostřednictvím svého advokáta žalovanému výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by svůj dluh uhradil. (zjištěno z výzvy k úhradě dluhu ze dne 21. 6. 2021včetně poštovního podacího archu) Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Úvěrová smlouva byla sjednána v souladu s § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila své povinnosti, když žalovanému poskytla finanční prostředky ve sjednané výši, žalovaný však své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky nedostál. Žalobkyně prokázala oprávněnost svého nároku, naopak žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by žalobkyni dlužnou částku zaplatil. Soud přihlédl ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z. a neshledal, že by smluvní ujednání zakládala v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud považuje žalobu za důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), po 300 Kč za každý ze tří úkonů právních služeb včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad výdajů dle § 14a advokátního tarifu a § 137 odst. 3 a § 152 odst. 2 o. s. ř. O místě plnění náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.