40 C 511/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 30. 8. 2021 domáhá po žalované zaplacení částky 6 739 Kč jako příspěvku žalované za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za dobu od 16. 10. 2019 do 29. 2. 2020 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem), včetně nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Žalovaná se k podané žalobě a k tvrzením v ní uvedeným nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná byla vlastníkem vozidla [registrační značka] (objem válců motoru od 1 350 cm3 do 1 850 cm3) v době od 16. 10. 2019 do 29. 2. 2020, v uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřela smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatila, ač k tomu byla vyzvána a o zaplacení upomínána a to ani ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy ani později na základě výzvy zástupkyně žalobkyně. (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 3. 9. 2020 včetně poštovního podacího archu, upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 31. 12. 2020, předžalobní výzvy ze dne 26. 5. 2021 včetně podacího lístku) Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaná neměla v době od 16. 10. 2019 do 29. 2. 2020 (celkem 137 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti svého vozidla [registrační značka] dle § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také jako„ ZPO“). Žalobkyně měla proto nárok na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 ZPO. Výše příspěvku 47 Kč za den byla určena dle § 4 odst. 3 ZPO ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. Mimo příspěvku měla žalobkyně nárok též na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 ZPO ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně doručila žalované výzvu ve smyslu § 4 odst. 6 ZPO. Splatnost příspěvku tak nastala po 30 dnech od doručení této výzvy, tedy dne 18. 11. 2020. Jelikož však žalovaná ničeho neuhradila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Soud přiznal žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výši stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v závislosti na datech splatnosti shora uvedených. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 739 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když k jinému postupu neshledal důvod.