42 C 466/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Návrhem na vydání elektronického platebního ze dne 26. 8. 2021 se žalobkyně domáhá, aby soud žalované stanovil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 948 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč ode dne 15. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a náhrady nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že se žalovanou uzavřely dne 9. 12. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejím základě žalobkyně poskytla žalované téhož dne peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději dne 6. 1. 2021. Následně žalobkyně se žalovanou sjednaly prodloužení doby splatnosti úvěru do 14. 1. 2021. Ve smlouvě byl rovněž sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč. Žalovaná však žalobkyni v dohodnuté lhůtě půjčenou částku nevrátila, a žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení půjčených peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z půjčené částky a dále nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 9 smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od 15. 1. 2021 do 26. 8. 2021 v celkové výši 1 120 Kč. 2. Soud návrhu žalobkyně vyhověl a dne 31. 8. 2021 vydal elektronický platební rozkaz. Ten však byl usnesením soudu ze dne 22. 9. 2021 zrušen, neboť se jej nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou. Usnesením ze dne 1. 11. 2021 soud uložil žalované, aby se k nároku žalobkyně vyjádřila ve lhůtě 30 dnů. Toto usnesení však nebylo žalované řádně doručeno. Usnesením z téhož dne soud vyzval účastnice řízení k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Vzhledem k tomu, že se ani jedna z účastnic nevyjádřila, soud věc bez nařízení jednání rozhodl. 3. K právní úpravě smluv o úvěru uvádí soud následující: dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 OZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2048 odst. 1 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Dle § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelskému úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že spolu účastnice řízení uzavřeli dne 9. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (smlouvou o úvěru), na jejímž základě žalobkyně půjčila žalované částku 5 000 Kč, a to téhož dne (potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady vytvořené dne 18. 6. 2021). Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že úvěr splatí do 28 dnů, že za poskytnutí finančních prostředků zaplatí poplatek 1 828 Kč, a že v případě nesplácení úvěru je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení s tím, že souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Dále soud zjistil, že žalovaná byla upomínána předžalobní upomínkou k zaplacení dluhu dne 23. 7. 2021 právní zástupkyní žalobkyně na emailovou adresu žalované (email ze dne 23.7.2021), a taktéž písemně téhož dne na adresu žalované uvedené ve smlouvě o úvěru (dopis ze dne 23.7.2021). 5. Soud má tedy za to, že žalobkyně prokázala, že žalované poskytla částku 5 000 Kč a že tuto částku žalovaná neuhradila. Soud se potom nemohl zabývat tím, zda-li žalobkyně dostatečně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, neboť žalovaná tuto námitku nevznesla. Z těchto důvodů tedy soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, když i nároky na zaplacení poplatku a smluvní pokuty shledal oprávněnými. 6. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně se svým nárokem plně úspěšná, přiznal jí soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení v plné výši 3 304 Kč, a to za zaplacený soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu za 2 úkony právní služby po 200 Kč za přípravu a převzetí zastoupení a předžalobní výzvu, dále částku 1 500 Kč za úkon sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, dále 2x paušální náhrady po 100 Kč za 2 úkony právní služby do podání žalobního návrhu a 300 Kč paušální náhrady za podání žalobního návrhu, to vše dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů, a konečně 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 504 Kč. Soudu je známo, že žalobkyně své žaloby podává na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, proto jí na náhradě nákladů řízení přiznal částku sníženou dle cit. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.