55 C 324/2021-75 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 23. 8. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím své kreditní karty. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně z vyčerpané části úvěru a dalšími poplatky a náklady podle obchodních podmínek a ceníku, které byly součástí smlouvy o úvěru. Žalovaný svoji povinnost porušil, když čerpaný úvěr řádně a včas nesplácel. S ohledem na uvedené přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění celé dlužné částky, a to ke dni 18. 1. 2020. Celková výše dlužné částky sestává z nesplacené jistiny ve výši 48 303,46 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 746,28 Kč a z poplatků ve výši 1 275,67 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne 1. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], opatrovnici [příjmení] [jméno] [příjmení]. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím své ustanovené opatrovnice s tím, že vznesený nárok neuznává a požaduje, aby soud žalobu zamítl. Dále nesouhlasí s tím, že v případě úspěchu žalobkyně, by jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení právního zastoupení, a to z toho důvodu, že žalobkyně mohla pohledávku vymáhat sama prostřednictvím svého aparátu. 4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 7. 10. 2021, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že žalobkyně uvádí, že nikdy nebyla účastníkem uzavřené smlouvy a tedy nezná konkrétní okolnosti, které by se týkaly posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 5. Soud zjistil, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 6. Soud ve věci nařídil jednání na den 13. 1. 2022, ke kterému se dostavila právní zástupkně žalobkyně a opatrovnice žalovaného. Žalobkyně byla v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena, že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dále byla poučena o neúplné apelaci a o koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. S ohledem na uvedené žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k doplnění důkazů, a to o 20 dnů. Soud žalobkyni vyhověl a poskytl jí lhůtu k doplnění dokazování v délce 20 dnů. Jednání bylo odročeno na den 10. 2. 2022. Žalobkyně podáním ze dne 27. 1. 2022 doplnila žalobu o mimořádný výpis z účtu [číslo], ze kterého jsou patrné příjmy žalovaného před poskytnutím úvěru právní předchůdkyní žalobkyně. Z mimořádného výpisu však nevyplývají pravidelné výdaje žalovaného a zůstatky na účtu. 7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 8. Dne 23. 8. 2019 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o vydání kreditní karty, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální měsíční splátkou z čerpaných prostředků spolu s poplatky a náklady podle obchodních podmínek a ceníku, jež byly součástí smlouvy o úvěru. Žalovaný se taktéž zavázal hradit z vyčerpané části úvěru úrok ve výši 23,99 % ročně. (Zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno]). 9. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Na základě tvrzení žalobkyně dostatečně právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě její vlastní analýzy a tvrzení žalovaného. Příjmy žalovaného před poskytnutím úvěru posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně z mimořádného výpisu z účtu. (Zjištěno z podání žalobkyně ze dne [datum], podání žalobkyně ze dne [datum] a mimořádného výpisu z účtu). 10. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. 11. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku). 12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku na žalobkyni. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). 13. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 14. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných minimálních měsíčních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. 15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 16. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 17. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 20. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 21. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský cha