55 C 448/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 23. 2. 2018 uzavřel s žalobkyní smlouvu o kontokorentním úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] úvěr ve výši 20 000 Kč (dále jen„ úvěr“). Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do jednoho roku od jeho prvního čerpání. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal žalobkyni platit úrok ve výši 16,90 % ročně spolu s poplatky za služby spojené s vedením sporožirového účtu žalovaného, a to dle aktuálního ceníku žalobkyně. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, ale nedodržel sjednanou povinnost udržovat na sporožirovém účtu minimální obrat ve stanovené výši a úvěr řádně a včas nesplatil. Na základě výše uvedeného žalobkyně ke dni 24. 2. 2020 úvěr zesplatnila a celou vyčerpanou část spolu s příslušenstvím převedla na splátky, kdy měsíční splátka byla ve výši 400 Kč. Datum první splátky bylo stanoveno na den 21. 3. 2020. Žalovaný ani přes výše uvedené neuhradil ničeho, proto žalobkyně úvěr ke dni 4. 6. 2020 prohlásila za splatný. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný však ničeho neuhradil a zůstal v řízení nečinný. 2. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má ukrajinské státní občanství a pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má podle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože žalovaný má na území ČR povolen trvalý pobyt. 3. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 23. 2. 2018 smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zajistit, aby byl zůstatek na jeho účtu vedeného u žalobkyně kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Dále se žalovaný zavázal udržovat na účtu výši obratu vypočtenou za období tří bezprostředně po sobě následujících kalendářních měsíců ve výši 150 % aktuálního limitu úvěru. Žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr platit úrok ve výši 16,90 % spolu s poplatky za služby spojené s vedením sporožirového účtu dle aktuálního ceníku žalobkyně (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 2. 2018, ceníku pro firemní kontokorent a z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně). 6. Žalovaný úvěr řádně a včas nehradil, proto mu byla zaslána výzva k úhradě dluhu (zjištěno z výzvy ze dne 20. 1. 2021). 7. Žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradil, a proto žalobkyně využila svého práva a celou pohledávku dne 4. 6. 2020 zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 6. 6. 2020 (zjištěno z rozhodnutí o splatnosti celého dluhu ze dne 6. 6. 2020). 8. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka celkem 23 558,91 Kč spolu s příslušenstvím, kdy se skládá z jistiny ve výši 20 587,91 Kč, poplatku ve výši 2 971 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 860,20 Kč za období od 24. 2. 2020 do 4. 6. 2020, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 2 721,97 Kč za období od 5. 6. 2020 do 17. 3. 2021 a úroku ve výši 16,5 % ročně z částky 20 587,91 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení (zjištěno z výpisu z účetní evidence k úvěru [číslo]). 9. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř., přičemž provedl všechny důkazy žalobkyní označené, žalovaný nenavrhl ani nepředložil důkazy žádné. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů. Nic takového v řízení netvrdil ani žalovaný. Proto soud veškeré provedené důkazy hodnotil jako věrohodné a pravé 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 11. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech stanoví v čl. 48, že smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou sporů ohledně nemovitého majetku. Rozhodným právem je tedy právo české. 12. Po hmotněprávní stránce se jedná o smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky ve smylsu § 1751 o. z. Žalobkyně jakožto úvěrující se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se jakožto úvěrovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil, neboť sjednané splátky neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení podle § 1968 o. z., a žalobkyni tak vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tedy od 5. 6. 2020, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě shora uvedeného soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. 13. Lhůty k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 395 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 178 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 558,91 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 15. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 16. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 17. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.