55 C 85/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 24. 2. 2022, domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nezaplacení nákladů na dopravu do zdravotnického zařízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti dopravou žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [obec], do níž byl převezen poté, kdy se jako osoba zjevně pod vlivem alkoholu ohrožovala na vlastním životě, a to tím, že ležel u silnice. Příslušníky PČR a ošetřovatelem z Protialkoholní záchytné stanice [obec] byla s žalovaným provedena dechová zkouška, která u žalovaného naměřila hodnotu 2,21 ‰. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Mezi Českou republikou a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou nebyla sjednána mezinárodní smlouva, v níž by si státy sjednali zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů ze smluv o půjčce a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení [příjmení] použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Soud proto posuzoval svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 4 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 7. Dne 31. 8. 2019 v přibližném čase od [údaj o čase] hod. do [anonymizováno] hod provedla [stát. instituce], převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice v [obec], a to z důvodu, že žalovaný ohrožoval svůj vlastní život a zdraví, protože ležel u silnice. U žalovaného byla Policií ČR a ošetřovatelem z Protialkoholní záchytné stanice v [obec] provedena orientační dechová zkouška, jíž byla u žalovaného zjištěna přítomnost alkoholu v dechu ve výši 2,21 ‰. V souvislosti s dopravou žalovaného do protialkoholní záchytné stanice vznikly žalobkyni náklady výši 393 Kč. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván výzvou k úhradě ze dne 9. 10. 2019, v níž mu byla mu stanovena lhůta k zaplacení do 21. 10. 2019. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. U žalovaného bylo dne 31. 8. 2019, jako u osoby, u které bylo důvodné podezření, že se požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje vlastní život a zdraví, provedeno žalobkyní podle § 20 odst. 1 písm. b) zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, v platném znění, orientační vyšetření za účelem zjištění návykových látek v těle a byla u něj v souladu s § 20 odst. 3 zák. č. 65/2017 Sb. zjištěna při dechové zkoušce analyzátorem alkoholu v dechu přítomnost alkoholu ve výši 2,21 ‰. Jelikož žalovaný pod vlivem alkoholu nekontroloval své chování a tím bezprostředně ohrožoval vlastní život a zdraví, byl povinen se v souladu s § 89b odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném znění podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici. Žalovaný, u něhož byla prokázána přítomnost alkoholu, byl proto dne 31. 8. 2019 dopraven v souladu s § 89c odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb. žalobkyní do Protialkoholní záchytné stanice v [obec], kde byl ošetřen a hospitalizován. Žalobkyně má proto podle § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb. nárok na úhradu nákladů ve výši 393 Kč, které jí v souvislosti s dopravou žalovaného do záchytné stanice vznikly. 11. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 21. 10. 2019. Dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené pro zaplacení dluhu, tedy od 22. 10. 2019, se tak žalovaný dostal do prodlení, a od tohoto dne má žalobkyně nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky až do jejího úplného uhrazení. 12. S ohledem na výše uvedené, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 14. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je-li navrhovatel v řízení od poplatků osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení, nebo není-li též od poplatku osvobozen. Soudní poplatek za žalobu v dané věci činí 1 000 Kč podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Žalobkyně je od placení soudních poplatků osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb. Žalovaný byl ve věci neúspěšný, soud proto podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. uložil zaplatit soudní poplatek žalovanému. 15. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).