60 C 437/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr na základě úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne 20. 1. 2020. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách se splatností k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání s tím, že výše pravidelné měsíční splátky byla ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný sjednané měsíční splátky řádně a včas nehradil, žalobkyně proto dne 14. 4. 2021 v souladu s uzavřenou smlouvou úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé zbývající dlužné částky. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyni nic neuhradil. Žalobkyně tak eviduje za žalovaným ke dni podání návrhu pohledávku ve výši 14 485,28 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 13 385,28 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky upomínán. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal po celé řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je cizí státní příslušník, občan Bulharska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 4 a násl. nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Dne 10. 1. 2022 se před zdejším soudem konalo ústní jednání, na kterém soud jednal dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil; předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno fikcí dle ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. dne 26. 11. 2021. 5. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění: 6. Mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o hotovostním a úvěru a revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 25 000 Kč žalovanému a žalovaný se zavázal tuto částku řádně a včas vrátit žalobkyni (prokázáno úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami). Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 25 000 Kč, žalovaný uhradil dne 14. 2. 2020 částku 1 422 Kč, dne 13. 3. 2020 částku 1 422 Kč, dne 15. 4. 2020 částku 1 422 Kč, dne 15. 5. 2020 částku 1 422 Kč, dne 15. 6. 2020 částku 1 422 Kč, dne 15. 7. 2020 částku 1 422 Kč, dne 14. 8. 2020 částku 1 422 Kč, dne 16. 9. 2020 částku 1 422 Kč, dne 15. 10. 2020 částku 1 422 Kč, dne 15. 12. 2020 částku 1 422 Kč, dne 15. 1. 2021 částku 1 422 Kč, dne 15. 2. 2021 částku 752 Kč a dne 15. 3. 2021 částku 800 Kč. Dne 14. 4. 2021 došlo k zesplatnění úvěru. Poté žalovaný uhradil ještě dne 15. 4. 2021 částku 1 422 Kč a dne 14. 5. 2021 částku 1 422 Kč (prokázáno splátkovým kalendářem). Žalovaný celou dlužnou částku žalobkyni ve sjednané lhůtě nesplatil, proto dne 14. 4. 2021 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 18 141,15 Kč (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 14. 4. 2021). Dne 6. 5. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku k úhradě dlužné částky 17 030,46 Kč (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího archu). 7. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 8. Mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 12. Ve světle uvedeného rozhodnutí Soudního dvora EU je tak soud povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila. Naopak má soud za prokázané, že žalobkyně na tuto svou zákonnou povinnost zcela rezignovala. Žalobkyně poskytla dne 20. 1. 2020 žalovanému částku 25 000 Kč, aniž úvěruschopnost žalovaného řádně prověřovala. I v případě, že by ji žalobkyně skutečně prověřovala, prostřednictvím svých odborných pracovníků, kteří by v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzovali jeho příjmovou a výdajovou stránku, tak tuto skutečnost žalobkyně nijak soudu nedoložila. Je tedy zřejmé, že tyto informace řádně neověřovala a nehodnotila. Soud tedy uzavírá, že posuzování úvěruschopnosti žalovaného buď vůbec neproběhlo, nebo proběhlo pouze formálně, a tedy žalobkyni nebylo známo, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. 13. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení ve smyslu ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vycházel pouze z důkazů, které žalobkyně předložila v rámci rozkazního řízení. 14. V této souvislosti soud uvádí, že Nejvyšší soud ČR se zabýval otázkou účastníka, který se nedostavil k nařízenému jednání, a proto nebyl poučen. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009,„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ 15. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu bylo poskytnuto celkem 25 000 Kč. Žalovaný tuto částku v plné výši nevrátil. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. S odkazem na již zmiňovaný rozsudek Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako dův