7 C 70/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou podanou u soudu dne 19. 7. 2021 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 135 944 Kč představující žalobkyní poskytnuté plnění zaměstnancům žalované dle zákona č. 118/2000 Sb., neboť žalovaná se ocitla na pokraji úpadku a nevyplácela svým zaměstnancům mzdy. Žalobkyně má nárok na zaplacení těchto prostředků od žalované, neboť jí bylo doručeno usnesení ze dne [datum rozhodnutí] Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto nepřihlížet k insolvenčnímu návrhu ve věci dlužníka čili žalované. Žalovaná ani přes výzvy ze dne 20. 4. 2021 a 4. 6. 2021 dluh nezaplatil. Posléze žalobkyně svoji žalobu doplnila, že plnila včas a po právu svoji zákonnou povinnost, když v rozhodné době byla ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, mzdové nároky a povinnosti zaměstnavatele upraveny zákonem č. 191/2020 Sb., a zákonem č. 248/2020 Sb. 2. Žalované, která nemá jednatele, ustanovil soud opatrovníka z řad advokátů [titul] [jméno] [příjmení], a to usnesením ze dne 29. 9. 2021 č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 1. 11. 2021. Jeho prostřednictvím se žalovaná k žalobě vyjádřila tak, že na žalovanou nemůže dopadat ustanovení §12 odst. 2 zák. č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců, neboť insolvenční soud pravomocně nerozhodl, jak předpokládá dikce tohoto ustanovení. Skutečnost, že se k insolvenčnímu řízení nepřihlíží, nastala již na základě ustanovení §13 odst. 1 Lex covid. Nárok žalované je předčasný, neboť věřitelé byly oprávněni dle §13 odst. 3 Lex covid podat nový insolvenční návrh po datu 31. 8. 2020. Je chybou žalobkyně, že vyplatila částku ve výši 135 944 Kč, aniž by k její výplatě měla zákonný důvod. A proto navrhl žalobu zamítnout a přiznat žalované náhradu nákladů řízení k rukám ustanoveného opatrovníka. 3. Soud provedl v řízení dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění: 4. Žalobkyně vyplatila na mzdových prostředcích zaměstnancům žalované částku ve výši 135 944 Kč (zjištěno z přehledu dlužných mzdových nároků vyplacených zaměstnancům při platební neschopnosti zaměstnavatele ze dne 4. 6. 2021). 5. Městský soud v Praze rozhodl, že se k insolvenčnímu návrhu věřitelů žalované nepřihlíží s odůvodněním, že na předmětný návrh se vztahuje úprava § 13 odst. 1 zák. č. 191/2020 Sb. Toto usnesení nabylo právní moci dne 30. 6. 2020 (zjištěno z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]). 6. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě vyplacené částky, a to dopisem do datové schránky, kdy k doručení došlo 14. 6. 2021, přičemž žalované stanovila patnáctidenní lhůtu, po které bude požadovat uhrazení zákonného úroku z prodlení (zjištěno z dopisu ve věci další výzva zaměstnavateli ve smyslu §12 zák. č. 118/2000 Sb., včetně doručenky do datové schránky). 7. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 8. Žalobkyně vyplatila zaměstnancům žalované, na kterou byl podán insolvenční návrh, o kterém bylo soudem pravomocně rozhodnuto, tak že se k němu nepřihlíží, částku 135 944 Kč a uplatnila její zaplacení u žalované výzvou doručenou 14. 6. 2021, která ji ani v dodatečně stanovené lhůtě patnácti dnů nezaplatila. 9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 10. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 248/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie korona viru SARS COV-2 v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, Pro účely zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnavatel v platební neschopnosti také tehdy, pokud neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem, kdy Úřad práce České republiky poprvé obdrží usnesení vydané podle § 13 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb. 11. Podle § 2 odst. 2 zák. č. 248/2020 Sb., pro účely stanovení rozhodného období podle § 3 písm. a) části věty za středníkem zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele se za insolvenční návrh považuje též návrh, na jehož základě se zaměstnavatel považuje za platebně neschopného podle odstavce 1. 12. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 248/2020 Sb., zaměstnavatel je povinen uhradit Úřadu práce České republiky finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a částky odpovídající srážkám a odvodům, které Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce České republiky odvedl podle jiných právních předpisů na základě žádosti podané v době, kdy se podle § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. nepřihlíží k insolvenčnímu návrhu, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky písemně vyzván k jejich úhradě. Krajská pobočka Úřadu práce České republiky takto učiní nejdříve 3 měsíce po skončení doby stanovené v § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. Ustanovení § 12 odst. 4 zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele platí obdobně. 13. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie korona viru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále jen zák. č. 191/2020 Sb.) k insolvenčnímu návrhu, který v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31. srpna 2020 podal věřitel, se nepřihlíží. 14. Z provedeného dokazování je zřejmé, že byly naplněny předpoklady, aby příslušná pobočka [anonymizována dvě slova] [země] postupem uvedeným v zák. č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů (dále jen OZPPN) vyplatil na návrh mzdové nároky v celkové výši 135 944 Kč zaměstnanců, když byl podán insolvenční návrh na žalovanou, ke kterému nebylo s ohledem na speciální úpravu §13 odst. 1 zák. č. 191/2020 Sb., přihlíženo, o čemž byla žalobkyně vyrozuměna usnesením ze dne 29. 6. 2020. Aby se nárok na regres vůči zaměstnavateli stal splatným, zákon v § 2 odst. 3 zák. 248/2020 Sb., stanoví podmínku doručení výzvy k zaplacení se lhůtou k plnění v délce 15 dnů od doručení, přičemž ve specifických případech upravených právě tímto zákonem (oproti úpravě v zák. č. 118/2000Sb.) stanoví podmínky učinění výzvy nejdříve tři měsíce po skončení doby stanovené v § 13 odst. 1 zák. č. 191/2020 Sb., tedy tři měsíce od 31. 8. 2020. Předmětnou výzvu tak mohla příslušná krajská pobočka učinit nejdříve 1.12.2020. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou doručenou 14. 6. 2021, tedy více jak půl roku po uplynutí 3 měsíční lhůty a splnila tak všechny zákonné předpoklady pro zesplatnění nároku. 15. Jelikož zákonná patnáctidenní lhůta k plnění marně uběhla 29. 6. 2021, je od 30. 6. 2021 žalovaná v prodlení, a žalobkyně má od tohoto data právo dle ust. § 1 970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, na zákonné úroky z prodlení. Jelikož žalobkyně žádala o přiznání zákonného úroku od data pozdějšího, bylo příslušenství pohledávky přiznáno na základě návrhu od 1. 7. 2021. 16. Podle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění, se výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. S ohledem na výše uvedený první den prodlení je pro určení výše rozhodující repo sazba ke dni 1. 1. 2021 a tedy správná výše zákonného úroku z prodlení je 8,25%. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu co do základu a části příslušenství důvodnou a rozhodl jak je ve výroku I uvedeno, přičemž žalované stanovil pariční lhůtu dle §160 o.s.ř. v délce tří dnů, když neshledal důvody pro její prodloužení. 17. Jelikož žalobkyně žádá o přiznání zákonného úroku ve výši 10% ročně, nezbylo soudu, než žalobu v části příslušenství, konkrétně ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75% z částky 135 944 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, zamítnout jak je ve výroku II uvedeno. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která nebyla úspěšná jen v nepatrné části příslušenství, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání nebo návrh ve věci samé, příprava účasti na jednání, účast na jednání dne 21.3.2022). 19. O soudním poplatku rozhodl soud dle § 2 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž jeho výši stanovil dle pol. 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Žalovaná je povinna splnit tuto svou povinnost ve standardní tří denní