70 C 350/2018-326 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala výživného na nerozvedenou manželku nejprve ve výši 20 000 Kč měsíčně od 21. 12. 2018 a po rozšíření žaloby ve výši 25 000 Kč měsíčně. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky bylo dne 4. 10. 2008 uzavřeno manželství, z něhož se dne 21. 10. 2009 narodil syn [jméno] a dne 6. 11. 2012 syn [jméno]. Žalovaný pravděpodobně v červenci 2017 navázal mimomanželský vztah, opustil společnou domácnost a od února 2018 žije v domku v [jméno] [příjmení] v Rakousku, který spoluvlastní se svou matkou (podíl ve výši 2/3). Od jara 2020 zde pak žije s přítelkyní. Náklady na bydlení žalovaného činí 218 EUR měsíčně. S ohledem na skutečnost, že s žalovaným žije jeho přítelkyně, měla by být zohledněna její spoluúčast na těchto nákladech. Žalobkyně po zvážení všech okolností a po dohodě s žalovaným se v červnu/červenci 2018 vrátila do České republiky, kde žije s nezletilými dětmi v pronajatém bytě o dispozici 3+kk. Žalovaný si děti bere o víkendu jednou za dva týdny, vyzvedává je automobilem, a jezdí s nimi do Rakouska, přičemž žalobkyně má za to, že žalovaný může pro děti jezdit vlakem, příp. autobusem. Žalobkyně rovněž žalovanému nabízela, že může s dětmi přes víkend zůstat v jejím bytě v [obec], nicméně žalovaný s tímto nesouhlasil. Žalovaný dlouhodobě užíval společný automobil přes nesouhlas žalobkyně a předal jí ho teprve v září 2020, neboť byl na„ hranici životnosti.“ Žalovaný je zaměstnán jako právník ve [právnická osoba] Enerie GmbH a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 6 245 EUR. Žalovaný si ze svého příjmu pravidelně spoří na účtu vedeném u VBV (zákonné spoření, kdy je mu částka automaticky strhávána z jeho mzdy), kde má naspořeno cca 12 800 EUR. Od září 2020 do ledna 2021 je nutné k příjmům žalovaného připočítat částku 820 EUR měsíčně z nájemného nájmu společného bytu, kterou čerpal ze společného účtu. Dále je k příjmům nutno připočítat částku 820 EUR měsíčně za období 22 měsíců, odpovídající nájemnému ze společného bytu účastníků, které bylo v rámci opatrovnického řízení započteno v plné výši ve prospěch žalovaného na úhradu jeho dluhu na výživném na nezletilé děti. Žalovaný má v Rakousku vyživovací povinnost vůči své dceři [jméno] [příjmení], [datum narození], ve výši 650 EUR měsíčně. Obvodním soudem pro Prahu 4 bylo žalovanému uloženo platit výživné na nezletilé syny ve výši 15 000 Kč a 16 000 Kč měsíčně. Účastníci vlastnili v Rakousku 2 byty pořízené za pomoci hypotečního úvěru. Jeden byt (dále jen„ TOP 16“) je pronajatý, čímž je kryta i hypotéka. Druhý byt (dále jen„ TOP 17), v němž účastníci žili, byl prázdný a náklady na splácení hypotečního úvěru a poplatky za byt činily cca 1 400 EUR měsíčně a hradil je žalovaný (tento byt byl v květnu 2020 prodán). Žalobkyně od 1. 8. 2018 pracuje nejprve na dobu určitou do 31. 1. 2019 a nyní již na dobu neurčitou jako právní asistent na zkrácený úvazek 25 hodin týdně, aby mohla zajišťovat péči o děti. [obec] měsíční mzda žalobkyně činí 31 900 Kč. Žalobkyně má dále příjem z pronájmu bytu v jejím výlučném vlastnictví po zohlednění splácené hypotéky ve výši 11 000 Kč měsíčně. K příjmům žalobkyně je nutné připočítat částku 805 EUR z nájemného společného bytu ve [obec] za období od února 2021 do právní moci rozsudku o rozvodu manželství, kterou čerpala ze společného účtu účastníků. Náklady žalobkyně jsou tvořeny nájemným ve výši 23 000 Kč měsíčně a dalšími náklady spojenými s bydlením ve výši 3 000 Kč – 4 000 Kč měsíčně a náklady spojené s cestováním ve výši 1 000 Kč měsíčně za otcem do [obec] či do zaměstnání. Žalobkyně rovněž poukazuje na skutečnost, že mezi účastníky je rozlišná sociální a kulturní úroveň, neboť žalobkyně se musí stara o děti, zatímco žalovaný může svůj čas trávit dle svých představ. 2. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Žalovaný předně vycházel z předpokladu, že na věc má být s odkazem na čl. 5 Haagského protokolu aplikováno rakouské právo, podle kterého na nerozvedenou manželku připadá výživné ve výši 268 EUR lhostejno na její výdaje. Podle žalovaného není možné opomenout běžné životní náklady související se skutečností, že zatímco žalovaný žije v Rakousku, tak žalovaná žije v České republice, přičemž v Rakousku je nepoměrně vyšší cenová hladina. Výživné by tak mělo být pouze ve výši 220 EUR. Žalovaný však vynakládá nemalé cestovní náklady v souvislosti s cestami za dětmi z [jméno] [příjmení] do [obec], které je nutno od výživného odečíst. Žalobkyně přitom nepřijíždí žalovanému na půli cesty a ani není připravena na osobní převzetí na nádraží v [obec]. Žalobkyni proto žádné výživné nenáleží. Náklady na dojíždění činí v případě cest automobilem částku 1 041,60 EUR (vycházeje z nákladů na provoz vozidla dle rakouského Spolkového ministerstva financí), v případě cest po železnici částku 756 EUR. Pokud by žalovaný počítal pouze pohonné hmoty nutné pro cestu do ČR, jednalo by se o částku 320 EUR měsíčně, v případě cest do zaměstnání by se pak jednalo o částku 260 EUR měsíčně. Žalovaný rovněž vynakládá měsíční náklady na parkování v místě zaměstnání ve výši 87 EUR, na pojištění vozidla ve výši 163 EUR, náklady na údržbu vozidla a servis v roce 2019 ve výši cca 245 EUR měsíčně a v roce 2020 cca 289 EUR měsíčně, náklady na roční dálniční známku do ČR ve výši 58,24 EUR, náklady na roční dálniční známku v Rakousku ve výši 90 EUR. Žalovaný rovněž koupil nové vozidlo s příslušenstvím za částku 21 835 EUR. Žalovaný dále uvedl, že skutečný průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání činil v roce 2019 částku 5 642 EUR a v roce 2020 částku 5 786 EUR. Žalovaný dále uvedl, že není pravdou, že nájemné z bytu TOP 16 se používá na splácení hypotečního úvěru. Tento příjem totiž je posílán na společný účet manželů, z něhož je pak pravidelně odčerpáván na soukromý účet žalobkyně. Žalovaný pak musí splácet hypoteční úvěry na oba byty sám (včetně životního pojištění, které je nutné mít zřízené pro čerpání hypotečního úvěru), jakož i provozní a další náklady. Celkové výdaje za byt TOP 16 za období od prosince 2018 do května 2021 (dále jen„ předmětné období“) činily 23 885,50 EUR a za byt TOP 17 až do jeho prodeje 25 299,59 EUR Náklady žalovaného na bydlení v [jméno] [příjmení] zahrnují náklady na energie, pojištění, odpady, poplatky na kanalizace, povinné televizní poplatky, údržbu, provoz a opravy domu a zahrady a v roce 2019 činily v průměrné měsíční výši 539 EUR a v roce 2020 447,65 EUR. Žalovaný musel navíc sám hradit náklady na školní družinu do konce srpna 2019 ve výši 703,89 EUR, dorovnání společného bankovního účtu ve výši 1 000 EUR (naposledy 1. 8. 2018), na přání žalobkyně nákupy potravin v Rakousku určené pro pobyt v [obec] a nákup oblečení pro děti ve výši 228,83 EUR ke konci března 2019. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že žalobkyně si mohla najít lépe ohodnocenou pracovní pozici vzhledem k jejímu vzdělání a předchozí praxi, přičemž děti mohou chodit do školní družiny. Rovněž není pravdou, že by za rozpadem manželství stál žalovaný. Žalovaný se odstěhoval ze společné domácnosti z důvodu opakované eskalace vzájemných konfliktů ze strany žalobkyně. 3. Žalobkyně uvedla, že dle jejího názoru má být ve věci aplikováno české hmotné právo, a je tak třeba vycházet z hmotné a kulturní úrovně obou účastníků. Žalobkyně uvedla, že žalovaný déle než rok využívá její automobil, navíc veškeré cestovní náklady započítává k tíži žalobkyně. Žalobkyně opakovaně žalovanému navrhovala, nechť zváží převoz dětí vlakem. Rovněž žalovanému nabízela pro víkend s dětmi k dispozici její pražský byt, což žalovaný odmítá. Žalobkyně se vždy při plánování styku s dětmi snaží žalovanému vyjít vstříc, rovněž není pravdou, že by žalobkyně odmítala převzít děti na nádraží v [obec]. K tvrzení žalovaného, že žalobkyně přečerpávala společný účet, žalobkyně uvedla, že to byl naopak žalovaný, kdo od února 2018 do doby, kdy přestal na společný účet posílat svůj plat, pro své potřeby vybíral ze společného účtu vyšší částky než žalobkyně. Na pokyn žalovaného byl společný účet od 14. 8. 2018 do 4. 11. 2018 zablokován, a žalobkyně tak neměla přístup k peněžním prostředkům na společném účtu, a to v době, kdy neměla příjem ze zaměstnání a s dětmi se stěhovala do [obec]. 4. Jelikož žalovaný je státním příslušníkem Rakouska, je ve věci dán mezinárodní prvek. Dle čl. 3 písm. b) Nařízení (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení ve věcech vyživovacích), je dána mezinárodní příslušnost věc projednat a rozhodnout českým soudům. 5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění: 6. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 55 C 103/2019-153 ze dne 18. 5. 2021, které nabylo právní moci dne 28. 5. 2021 (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 55 C 103/2019 ze dne 18. 5. 2021). 7. V listopadu 2018 se žalobkyně snažila s žalovaným dohodnout na řešení situace po rozpadu soužití, nicméně neúspěšně (viz e-mailová