19 C 86/2023 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou ze dne 29. 3. 2023 se osvojitel, p. [celé jméno osvojitele], domáhal osvojení osvojenkyně, pí. [celé jméno osvojenkyně], jelikož uvedl, že si v roce 1983 (v 6 letech osvojenkyně) vzal matku osvojenkyně a následně se o osvojenkyni staral jako o svou vlastní dceru, vychovával ji, kdy biologický otec osvojenkyně p. [příjmení] [příjmení] o ní nejevil jakýkoliv zájem. S osvojenkyní byl osvojitel v denním kontaktu a je v něm (téměř) i dodnes. Osvojenkyně brala vždy osvojitele jako vlastního otce, brala ho jako„ mužský vzor“ a jejich vztah byl vždy souladný, obdobný soužití biologické rodiny. 2. Osvojenkyně se připojila k návrhu na osvojení (viz č.l. 26 spisu; srov. § 447 z. ř. s.). Uvedla, že osvojitele bere jako svého otce, nikoho jiného za svého otce nepovažuje. Její biologický otec o ní nejeví jakýkoliv zájem, není s ní vůbec v kontaktu, ona si ho již ani nepamatuje, jelikož ho viděla naposledy ještě v ranném věku, nebyl ani na její promoci či svatbě, na kterou byl (ze zdvořilosti) pozván. 3. Dítě osvojenkyně, [celé jméno účastníka] (věk 18 let, jež je účastníkem řízení dle § 448 odst. 1 z. ř. s. jakožto dítě osvojenkyně), uvedl, že se s biologickým otce osvojenkyně nikdy nesetkal, nikdy jím nebyl kontaktován a neví, kde se nachází, nemají tak spolu žádný vztah. Naopak je v pravidelném kontaktu se svou babičkou a jejím manželem – osvojitelem, ke kterému má vřelý vztah a považuje ho za svého dědečka. S osvojitelem trávil již od útlého dětství spoustu času, ať už v podobě hlídání, výletů, dovolených, sportovních aktivit či přespání. Dále se spolu potkávají i na svátečním obědě, narozeninových oslavách a dalších rodinných událostech (např. dovolených). Jeho vztah k osvojiteli je obdobný jako kdyby se jednalo o jeho biologického dědečka. S osvojením souhlasí (viz č.l. 32 a 50 spisu). 4. Dítě osvojenkyně, [celé jméno účastnice] (věk 16 let, jež je účastníkem řízení dle § 448 odst. 1 z. ř. s. jakožto dítě osvojenkyně), uvedla, že se s biologickým otce osvojenkyně nikdy nesetkala, nikdy jím nebyla kontaktována a neví, kde se nachází, nemají tak spolu žádný vztah. Naopak je v pravidelném kontaktu se svou babičkou a jejím manželem – osvojitelem, ke kterému má vřelý vztah a považuje ho za svého dědečka. S osvojitelem trávila již od útlého dětství spoustu času, ať už v podobě hlídání, výletů, dovolených, sportovních aktivit či přespání. Dále se spolu potkávají i na svátečním obědě, narozeninových oslavách a dalších rodinných událostech (např. dovolených). Její vztah k osvojiteli je obdobný jako kdyby se jednalo o jejího biologického dědečka. S osvojením souhlasí (viz č.l. 35 a 53 spisu). 5. Manželka osvojitele, [celé jméno účastnice] (jež je účastníkem řízení dle § 448 odst. 2 z. ř. s. jakožto manželka osvojitele, viz komentář ASPI k § 448 z. ř. s., autor JUDr. Ing. Radovan Dávid, kde je uvedeno„ Není-li zletilý osvojenec osvojován dvěma osobami jako manželi, je vedle osvojitele jako navrhovatele účastníkem rovněž jeho manžel, pokud je k osvojení třeba jeho souhlasu. Podle § 805 ve spojení s § 847 odst. 3 a § 848 odst. 2 obč. zák. platí, že souhlasu manžela osvojitele je zapotřebí vždy, ledaže byla jeho svéprávnost v tomto rozsahu omezena.“, kdy svéprávnost manželky osvojitele omezena nebyla), uvedla, že osvojenkyně je její dcera, kdy biologický otec se z jejího života zcela vytratil a přestal o ni jevit sebemenší zájem. Biologický otec s osvojenkyní neudržuje žádný kontakt. O biologickém otci nemají žádné zprávy, neví, kde se zdržuje, ani neví, jestli je vůbec živ. Do svazku s osvojitelem vstoupila v roce 1983, kdy toto manželství stále trvá, kdy již před vstupem do manželství osvojitel o osvojenkyni pečoval a vychovával ji a osvojenkyně brala osvojitele jako vlastního otce. Vztah osvojenkyně a osvojence byl vždy souladný a obdobný soužití biologické rodiny. Ona i osvojitel jsou s osvojenkyní v dnešní době téměř v každodenním kontaktu a několikrát měsíčně se i vídají. Osvojitel spolu s osvojenkyní dokonce sedm let pracovali ve stejné společnosti v personálním oddělení (od roku 2014 do 2021), kdy osvojenkyně si díky tomu také osvojila zkušenosti s personalistikou a stala se personalistkou, kterou je do dnešního dne. Poté, co se osvojenkyně vdala za p. [celé jméno účastníka] a narodily se jí děti, tak i s těmito dětmi má osvojitel vřelý vztah a ty ho považují za vlastního dědečka. S dětmi osvojenkyně trávili [celé jméno účastnice] s osvojitelem čas již od útlého dětství, ať už v podobě hlídání, výletů, dovolených, sportovních aktivit či přespání. Dále se spolu potkávají i na svátečním obědě, narozeninových oslavách a dalších rodinných událostech (např. dovolených). Manželství s osvojitelem trvá již téměř 40 let (viz č.l. 38 a 47 spisu). 6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 7. Z účastnického výslechu osvojitele ([celé jméno osvojitele]) vyplynulo, že se s osvojenkyní seznámil v roce 1982, a to když poznal svou současnou manželku, kdy od roku 1983 spolu začali žít v jedné domácnosti s tím, že se tam postupně začal rodit vztah každodenním stykem a péčí, kdy osvojitel bral jako samozřejmost, že když si vzal svou současnou ženu za manželku, tak se k tomu musí postavit tak, že se bude starat o její dítě v podstatě jako otec. V dospělosti jí zaměstnal a pracovali spolu 7 let. Poté, co se dozvěděli o tom, že lze adoptovat i zletilého, tak se rozhodli, že posunou daný vztah dál i ve formální rovině. Biologický otec nejeví o osvojenkyni zájem, když mu napsali, tak většinou vůbec nereagoval a jednou napsal, že nechce narušovat jejich rodinu. Uvedl, že znají navzájem s osvojenkyní svůj zdravotní stav, že jsou schopni se o sebe navzájem postarat, že je v současné době bez finančních problémů (mají i úspory), ale že předpokládá s ohledem na vztahy v rodině a s osvojenkyní, že kdyby se snad někdy měl dostat do finanční tísně či kdyby potřeboval péči, tak že se o něj rodina a i osvojenkyně postarají (viz č.l. 59-61 spisu). 8. Z účastnického výslechu osvojenkyně ([celé jméno osvojenkyně]) vyplynulo, že si už nepamatuje na první setkání s osvojitelem, ale že ho bere jako otce, tak si to pamatuje, tak ho i bere, a tak (co si pamatuje) mu vždy i říkala. Osvojitel jí byl vždy oporou, ať už se jednalo o studium, dětství, kdy se s ní osvojitel učil a pomáhal jí, jak to šlo. Byli spolu 7 let ve stejném zaměstnání, kdy ji osvojitel zaměstnal a seděli spolu v jedné kanceláři naproti sobě. Dodnes jsou v pravidelném kontaktu. Svého biologického otce si ani nepamatuje, takže nemá žádné srovnání. Její biologický otec o ní zájem nikdy nejevil. Nikoho jiného než osvojitele ani za tátu nepovažuje. Majetkově je na tom osvojenkyně dobře, není tak závislá v tomto ohledu na osvojiteli. Ví o zdravotním stavu osvojitele a on o jejím. Motivace pro osvojení je stejná jako u osvojitele – posunutí daného vztahu do formální roviny (viz č.l. 61-62 spisu). 9. Z účastnického výslechu syna osvojenkyně ([celé jméno účastníka], ml., je již zletilý, tedy je schopen projevit svůj názor ve věci, viz § 450 z. ř. s.) vyplynulo, že on vždy vnímal vztah mezi osvojenkyní a osvojitelem jako vztah mezi dcerou a otcem, a to už od doby, co se narodil. Vnímá osvojitele jako svého dědečka, je s ním pravidelně v kontaktu, odváží ho domů nebo u nich přespává, atd. (viz č.l. 63 spisu). 10. K účastnickému výslechu dcery osvojenkyně ([celé jméno účastnice]) nebylo nakonec přistoupeno kvůli tomu, že by byl spojen s velkými obtížemi (srov. analogicky výjimku v dokazování, která je obsažena v jiných nesporných návrhových řízeních viz např. § 389 odst. 1 z. ř. s. u rozvodu manželů), a to kvůli tomu, že se nachází v zahraničí, kde momentálně studuje. Soud se tak spokojil s přečtením vyjádření, které je vlastnoručně podepsáno a ze kterého vyplývá, že [celé jméno účastnice] bere osvojitele jako svého dědečka, který s ní vždy trávil čas již od dětství (viz č.l. 53-55 spisu). 11. Z účastnického výslechu manželky osvojitele ([celé jméno účastnice]) vyplynulo, že osvojitel se o osvojenkyni od malička staral, že jí pomáhal se školou, se sportem a kdykoliv byl problém, tak našel řešení. Vždy se k dané věci stavěl jako opravdový otec. Osvojitel chodil i na třídní schůzky, vyzvedával osvojenkyni ze školy, atd. Je ráda, že našla člověka, který byl jako opravdový otec pro její dceru (viz č.l. 63-64 spisu). 12. Ze svědeckého výslechu manžela osvojenkyně ([celé jméno účastníka] st.; soud poznamenává, že manžel osvojenkyně dle zákona není účastníkem řízení, ale má být ve věci vyslechnut, srov. § 448 a 450 z. ř. s.) vyplývá, že bere osvojitele od samého počátku jako otce osvojenkyně, souhlasí s osvojením. Fungování rodiny, ve které osvojenkyně a osvojitel žili byla naprosto normální, takže ani nikdy nepřemýšlel nad tím formálním stavem. Osvojenkyně se s osvojitelem stýká pravidelně několikrát během týdne. Osvojitel s manželkou občas vyzvedávají jejich syna na metru a odváží ho domů, jelikož do [obec] není dobré spojení, poté spolu i chvíli„ posedí“ (viz č. l. 62-63 sp