21 C 176/2020-148 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 6. 2020 domáhala určení neúčinnosti právních jednání uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku mezi jejím dlužníkem [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa] (dále jen„ dlužník“) a žalovaným. To žalobkyně odůvodnila tím, že má na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2019, č. j. [číslo jednací] vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 554 778 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě výslovně uvedla, že rozsudek doposud není pravomocný a pohledávka tedy není vykonatelná. Shora uvedená právní jednání žalovaného a dlužníka pak měla dle žalobkyně zkracovat uspokojení její pohledávky, přičemž šlo o právní jednání bezúplatná a mezi osobami blízkými. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný uvedl, že pohledávka žalobkyně za dlužníkem vůbec nevznikla a neexistuje, o čemž svědčí také rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], kterým byl změněn výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze tak, že se žaloba zamítá. Za takových okolností pak žalovanému ani nemohl být znám úmysl dlužníka zkrátit uspokojení neexistující pohledávky žalobkyně. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: 4. Ke dni 22. 6. 2019 dlužník převedl obchodní podíl ve výši 100 % ve [právnická osoba] s.r.o., [IČO] na žalovaného. (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., [IČO]) 5. Na základě darovací smlouvy ze dne 13. 9. 2019 dlužník převedl na žalovaného bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] na parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří se spoluvlastnickými podíly na společných částech domu a pozemku, v k.ú. [část obce], Katastrální úřad pro hl. m. Prahu, zapsáno na [list vlastnictví]. Zápis do katastru nemovitostí byl proveden s účinností ke dni 9. 10. 2019 (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] v kat. úz. [část obce]) 6. Žalobkyně učinila vůči žalovanému výhradu práva dovolat se neúčinnosti předmětných právních jednání, když oznámení o výhradě dovolat se neúčinnosti právního jednání ze dne 16. 6. 2020 bylo žalovanému doručeno prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně (zjištěno ze žádosti o doručení výhrady práva dovolat se neúčinnosti právního jednání včetně oznámení o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání ze dne 16. 6. 2020) 7. O pohledávce žalobkyně za dlužníkem bylo rozhodováno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2019, č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalobě žalobkyně vyhověno. Tento rozsudek byl však následně k odvolání dlužníka rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], změněn tak, že se žaloba zamítá. Uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze byl napaden dovoláním, o kterém doposud nebylo rozhodnuto. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala údajné pohledávky za dlužníkem, tedy byla k datu vyhlášení tohoto rozsudku pravomocně zamítnuta. (zjištěno z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2019, č. j. [číslo jednací], rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2022, č. j. [číslo jednací]) 8. Jestliže účastníci řízení navrhovali další důkazy, soud tyto důkazy neprováděl, jelikož ty byly za daného skutkového stavu vzhledem k níže uvedenému právnímu hodnocení nadbytečné a nemohly nijak ovlivnit rozhodnutí v této věci. 9. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 10. Podle § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. 11. Z uvedeného vyplývá, že úspěšné vykonání odpůrčího práva se neobejde bez existence tří základních předpokladů: 1.) existence vykonatelné pohledávky věřitele vůči dlužníku, 2.) právního jednání dlužníka a 3.) skutečnosti, že toto právní jednání zkracuje uspokojení věřitele. 12. V tomto řízení se proto soud nejprve zabýval první podmínkou – tedy tím, zda žalobkyně má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně takovou pohledávku nemá, což ostatně sama žalobkyně uvedla již v žalobě. 13. Za vykonatelnou pohledávku lze považovat pouze pohledávka, která je přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným exekučním titulem. (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn: 21 Cdo 1079/2017 ze dne 24. 10. 2017). Údajná pohledávka žalobkyně za žalovaným však žalobkyni žádným vykonatelným rozhodnutím přiznána nebyla, její žaloba, kterou se vydání takového rozhodnutí domáhala byla naopak rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], zamítnuta. 14. Pro toto řízení není významné, že byl uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze napadnut dovoláním, o kterém doposud nebylo rozhodnuto, když pro rozhodnutí v této věci je podstatná toliko skutečnost, že žalobkyně neměla vykonatelné rozhodnutí o své pohledávce v době podání žaloby a nemá jej ani ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobkyně řádně učinila výhradu dovolat se neúčinnosti právního jednání podle § 593 o. z. a dokud se pohledávka vykonatelnou nestane neběží jí lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání. 15. Za uvedeného skutkového a právního stavu pak nebyl dán ani důvod pro přerušení řízení do rozhodnutí o dovolání žalobkyně proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze. Stejný závěr vyplývá také z usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: 21 Cdo 3914/2016 ze dne 20. 1. 2017:„ Věřitel má možnost – není-li jeho pohledávka za dlužníkem dosud vykonatelná – vyhradit si právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu oznámí prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat a vůči komu bude podávat odpůrčí žalobu, stane-li se jeho pohledávka za dlužníkem vykonatelnou. Uplatní-li věřitel takovou výhradu, má to za následek, že mu neběží lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání, dokud se pohledávka nestane vykonatelnou, a věřitel tedy nemůže zmeškat lhůtu k dovolání se neúčinnosti právního jednání jen proto, že probíhá jiné řízení, jehož předmětem je dlužníkem zkracovaná pohledávka. S ohledem na možnost věřitele učinit tuto výhradu se po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neuplatní judikatorní závěr, podle kterého není-li v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě pohledávka žalobce za dlužníkem ještě vymahatelná (vykonatelná) a domáhá-li se žalobce této pohledávky v jiném řízení, které dosud nebylo pravomocně skončeno, je zpravidla dán důvod k přerušení řízení o odpůrčí žalobě.“ 16. Z výše uvedených důvodů tedy soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro úspěšné uplatnění odpůrčího práva, když žalobkyně nemá za dlužníkem vykonatelnou pohledávku, a za takových okolností soudu nezbylo než žalobu zamítnout. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (odvolání ze dne 16. 8. 2022, vyjádření k žalobě ze dne 30. 11. 2022, účast na jednání soudu dne 6. 3. 2023). Soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů za doplnění důkazů ze dne 7. 2. 2023 a ze dne 24. 2. 2023, když skutečnosti sdělené soudu těmito podáními mohly být sděleny při jednání soudu a neměly význam pro rozhodnutí ve věci, soud tedy nepovažuje takto vynaložené náklady za účelné. 18. Platební místo pro náklady řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.