21 C 384/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 10. 2022 domáhala částky 13 348 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalovaný dne 28. 8. 2019 uzavřel smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] to se [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (tehdy pod názvem„ [právnická osoba]“), která dne 4. 5. 2021 zanikla fúzí sloučením, přičemž nástupnickou společností je žalobkyně. Žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr se sjednaným úrokem 9,49 % ročně a s poplatky řádně a včas splatit prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 516 Kč. Žalovaný během úvěrového vztahu uhradil celkem částku 12 900 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné ke dni 21. 5. 2022, kterou a ani přes výzvy ze strany žalobkyně neuhradil a ta proto v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami celý úvěr ke dni 24. 8. 2022 zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován dopisem z téhož dne. Uplatňována částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 10 766,93 Kč, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 1 081,07 Kč a neuhrazených smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani na základě předžalobní výzvy zaslané mu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 22. 2. 2023 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí dne 19. 12. 2022. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: Žalovaný se žalobkyní (tehdy ještě jako [právnická osoba], později též [právnická osoba]) uzavřeli dne 28. 8. 2019 smlouvu o hotovostním úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly též úvěrové podmínky. Žalovanému byl téhož dne na základě smlouvy o úvěru bezhotovostně poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Za poskytnutý úvěr byl žalovanému v souladu s úvěrovými podmínkami účtován poplatek ve výši 400 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 516 Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla ujednána vždy k 18. dni kalendářního měsíce, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,49 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 8. 2019 včetně úvěrových podmínek, fotografie občanského průkazu žalovaného, potvrzení o podpisu smlouvy ze dne 29. 8. 2019 a z potvrzení o vyplacení úvěru a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně a [právnická osoba]) Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Žalovaný byl zaměstnán a jako průměrný příjem uváděl 19 000 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje činily 10 000 Kč (z toho 2 000 Kč za bydlení u rodičů). Tyto údaje žalobkyně ověřila z výpisů z účtu žalovaného za měsíce červen až srpen 2019, příjmy žalovaného po vlastním šetření snížila na 16 733 Kč. Žalobkyně zohlednila též další úvěry žalovaného zjištěné v systému BRKI/NRKI, které splácel splátkami v celkové výši 7 024 Kč, přičemž s úhradou žádné částky nebyl v prodlení. Žalobkyně tedy dospěl k závěru, že žalovaný disponuje volnými prostředky ve výši 5 272 Kč měsíčně a je způsobilý hradit měsíční splátku 516 Kč (zjištěno z výsledků lustrace žalovaného v systémech BRKI/NRKI, SOLUS, otisku obrazovky z interního systému žalobce a z výpisů z účtu žalovaného za měsíce červen až srpen 2019) Žalovaný úvěr řádně hradil do dubna 2021, celkem uhradil částku 12 900 Kč. Uhrazená částka byla započítána v částce 9 233,07 Kč na jistinu úvěru, v částce 3 266,93Kč na úroky a v částce 400 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru. Další splátky již žalovaný neuhradil, žalobkyně proto v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami celý úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 25. 8. 2022 (zjištěno ze splátkového kalendáře včetně přehledu úhrad a z dopisu žalobkyně ze dne 25. 8. 2022 včetně podacího archu). Žalobkyni vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty dle článku 5 smlouvy ve výši 500 Kč za každou splátku, s jejíž úhradou se žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyně má tedy nárok na tuto smluvní pokutu za splátky splatné v měsících květnu až červenci 2021 (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 8. 2019 a ze splátkového kalendáře včetně přehledu úhrad) Dne 27. 9. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný přesto na dluh neuhradil ničeho (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 27. 9. 2022 včetně podacího archu). Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splatit spolu s úrokem a sjednaným poplatkem ve 48 měsíčních splátkách po 516 Kč. Žalobkyně neporušila žádné povinnosti vyplývající jí z předpisů na ochranu spotřebitele, jejichž nesplnění by způsobovalo absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, žalobkyně zejména poskytla žalovanému všechny informace o úvěru v dostatečně srozumitelné formě před uzavřením smlouvy a s náležitou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tedy dostála svým povinnostem vyplývajícím pro ni z úvěrové smlouvy, žalovaný naopak svým povinnostem nedostál, když úvěr řádně nesplácel a je povinen žalobkyni uhradit částku 13 348 Kč skládající se z neuhrazené jistiny 10 766,93 Kč, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 1 081,07 Kč a neuhrazených smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalovaný je dále až do uhrazení jistiny povinen hradit z této částky smluvní úrok ve výši 9,49 % ročně a dále též úrok z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na datum zesplatnění úvěru. Žalobkyně svůj nárok prokázala a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 915,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 801 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 348 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 880 Kč ve výši 1 234,80 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v doplnění tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného, když tato tvrzení měla být obsažena již v samotné žalobě a tento úkon tedy nelze považovat za účelný. O povinnosti žalovaného k úhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.