28 C 338/2022-51 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou podanou k soudu dne [datum] navrhl žalobce, aby byla zrušena jeho vyživovací povinnost k žalovanému, který je jeho synem a stal se již samostatně výdělečně činným. 2. Vyživovací povinnost mezi účastníky byla naposledy upravena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 4. 12. 2012, č.j. [číslo jednací] ([spisová značka]), který nabyl právní moci dne [datum]. Na základě tohoto rozsudku žalobce vyplácel žalovanému výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, a to až do konce srpna 2022. 3. Žalovaný s návrhem vyjádřil souhlas a učinil nesporným, že je aktuálně schopen se sám živit, aniž by mu jeho otec (žalobce) předmětné výživné vyplácel. Žalovaný učinil nesporným i to, že má do budoucna zajištěn příjem a uvedl taktéž, že s podaným návrhem na zrušení výživného souhlasí. Žalovaný soudu doložil, že dne [datum] úspěšně ukončil [ulice] školu podnikání a gastronomie (vysvědčením o závěrečné zkoušce a výučním listem). Následně byl již žalovaný zaměstnán mj. v hudební branži a taktéž brigádně, což bylo doloženo potvrzením o uzavřené dohodě o provedení práce k [datum]. Žalovaný soud taktéž informoval, že uvažuje mj. i o tom, že se bude živit jako fyzická osoba podnikající. 4. Jak již bylo konstatováno, žalovaný opakovaně potvrdil soudu, že je schopen se živit sám i bez příspěvku od otce. Tento příspěvek (výživné) pak nebyl žalovanému ze strany žalobce vyplácen od září 2022 (naposledy bylo výživné zaplaceno v srpnu 2022; toto bylo účastníky řízení taktéž učiněno nesporným). Účastníci také shodně deklarovali, že na výživném nevznikl žádný dluh. 5. Vyjma již výše odkazovaných listin, a to rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. [číslo jednací], vysvědčení závěrečné zkoušce s výučním listem a potvrzení o uzavřené dohodě o provedení práce byla k důkazu provedena i zpráva Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne [datum]. Ve zprávě je obsažena informace o tom, že žalovaný nepobírá žádný důchod ani nemocenské dávky, které jsou oprávněným subjektům vyplácené ze strany ČSSZ. 6. K důkazu byla provedena také zpráva Úřadu práce ČR ze dne [datum]. Z této zprávy se podává, že žalovaný není a nebyl veden v evidenci Úřadu práce ČR jako uchazeč o zaměstnání. Žalovaný byl veden v centrální databázi státní sociální podpory Úřadu práce ČR, avšak k dnešnímu dni nepobírá žádné dávky státní sociální podpory a není ani žadatelem o takovouto dávku. Žalovaný není a nebyl evidován ani v databázi nepojistných sociálních dávek Úřadu práce jako žadatel dávek pomoci v hmotné nouzi, dávek sociálních služeb či dávek zdravotně postižených. 7. V návaznosti na provedené dokazování bylo tedy dle názoru soudu postaveno najisto, že žalovaný nepobírá žádné dávky ani důchody či státní podporu, a že nemá ani zásadnější zdravotní obtíže, které by mu bránily ve vykonávání zaměstnání. Žalovaný byl taktéž ze strany soudu opakovaně vyzýván k tomu, aby případně doplnil další listiny, které by se vztahovaly k jeho výdělečné činnosti (viz protokol o jednání z [datum] a následná emailová komunikace se žalovaným, která je obsahem spisu). Nad rámec výše odkazovaných listin již žalovaný přes opakované výzvy i přes poučení soudu o koncentraci řízení žádné další dokumenty nedoložil, a to přesto, že na předmětné doplnění mu bylo poskytnuto dostatečné množství času, konkrétně téměř 2 měsíce. Soud tedy vycházel z výše popsaných listin, které byly provedeny k důkazu, a taktéž z toho, že žalovaný učinil během tohoto řízení opakovaně nesporným, že je schopen se sám živit i bez výživného, které mu platil do konce srpna 2022 jeho otec, a že má zajištěno zaměstnání a příjem. 8. Podle § 910 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 9. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 10. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 téhož zákona je třeba při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 11. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 13. Vzhledem k výše uvedenému je dle názoru soudu zřejmé, že žalovaný se již stal samostatně výdělečně činným, pročež je možno zrušit žalobci vyživovací povinnost k němu. Žalovaný doložil, že ukončil svoje studium s výučním listem (soud pak v tomto kontextu zastává názor, že v oboru gastronomie, v němž je žalovaný vyučen, sežene žalovaný zaměstnání prakticky vždy, jelikož osoby v tomto oboru vyučené jsou na trhu práce velmi žádané). Doloženo bylo také to, že žalovaný již je výdělečně činnou osobou, která má zajištěný příjem (toto ostatně žalovaný také učinil opakovaně nesporným). Žalovaný se taktéž vyjádřil v tom směru, že ke své obživě již nepotřebuje, aby mu bylo výživné ze strany žalobce pravidelně vypláceno. Toto výživné již ostatně žalovanému delší dobu vypláceno není, a to konkrétně od září roku 2022. Taktéž z této (nesporné) skutečnosti je dle názoru soudu očividné, že žalovaný je schopen se živit sám, což také v posledním necelém roce poctivě a řádně činí. Žalobce pak deklaroval, že v případě potřeby je samozřejmě ochoten svému synovi (žalovanému) nárazově finančně vypomoci. 14. Vzhledem ke všem výše popsaným poznatkům rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a podané žalobě vyhověl. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by nebyl schopen samostatné obživy, nebo že by měl například zdravotní obtíže zásadnějšího charakteru, které by mu bránily ve výkonu výdělečné činnosti (žalovaný sám potvrdil při jednání dne [datum], že takovými obtíži netrpí a opak nevyplývá ani ze soudem vyžádaných zpráv ČSSZ a Úřadu práce ČR). 15. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že úspěšnému žalobci náklady řízení v zásadnějším rozsahu nevznikly, a dále k tomu, že žalobce náhradu nákladů řízení pro případ úspěchu ve věci ani nepožadoval. Toto řízení je navíc ze zákona osvobozeno od poplatkové povinnosti. 16. Závěrem soud připomíná, že v případě zásadnější změny okolností u žalovaného (například nenadálé onemocnění, ztráta zaměstnání z důvodů na straně zaměstnavatele, apod.) se může žalovaný soudní cestou (podáním žaloby) opětovně domáhat toho, aby mu bylo výživné ze strany žalobce hrazeno. Neplatí totiž automaticky, že každý potomek je schopen se bez dalšího živit sám pouze z důvodu, že nabyl plnoletosti, nebo že dokončil studium (viz ust. § 911 občanského zákoníku nebo rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2121/14). Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku však nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly, aby bylo výživné žalovanému ze strany žalobce nadále vypláceno (viz již výše popsaná zjištění o schopnosti žalovaného samostatné obživy a jeho zdravotním stavu). Soud dodává, že zjištěny nebyly ani žádné skutečnosti, které by napovídaly tomu, že by podaná žaloba sledovala šikanózní účely nebo že by tato žaloba byla v rozporu s dobrými mravy. Jak již bylo výše uvedeno, žalobě tedy bylo vyhověno výrokem I. tohoto rozsudku.