28 C 394/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 10 351,40 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení a to s odůvodněním, že žalobkyně pro žalovaného na základě smlouvy o dílo č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] zhotovila neperiodickou publikaci s názvem„ Brambora byla pomerančem mého dětství“ v počtu 1 500 ks a v ceně 50 531,40 Kč. Žalovaný dílo řádně převzal a převzetí potvrdil. Žalovanému byla cena díla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum]. Žalovaný na fakturu uhradil dne [datum] částku 40 000 Kč, v době podání žaloby proto žalobkyni dlužil ještě žalovanou částku 10 351,40 Kč. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně podanou žalobu co do částky 5 000 Kč zpět s odůvodněním, že žalovaný jí dne [datum] uhradil na dluh právě částku 5 000 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů. Účastníci pak soudu nesdělili svůj nesouhlas s tímto procesním postupem, žalobkyně s tímto procesním postupem výslovně souhlasila v podání ze dne [datum]. 5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 6. Žalobkyně a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o dílo č. [anonymizováno] [číslo], jejímž předmětem bylo zhotovení 1 500 ks publikace s názvem„ Brambora byla pomerančem mého dětství“ (prokázáno smlouvou o dílo č. [anonymizováno] [číslo]). 7. Žalovaný převzal objednané publikace dne [datum], což žalobkyni potvrdil svým podpisem na dodacím listu č. [anonymizováno] [číslo] (prokázáno dodacím listem č. [anonymizováno] [číslo]). 8. Žalobkyně za uskutečněné plnění vystavila žalovanému dne [datum] fakturu č. FVZ [číslo], znějící na částku 50 351, 40 Kč, splatnou dne [datum] (prokázáno fakturou č. FVZ [číslo]). 9. Žalovaný na fakturu uhradil pouze částku 40 000 Kč a to dne [datum] (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně). Dále žalovaný na dluh uhradil dne [datum] částku 5 000 Kč, což žalobkyně reflektovala částečným zpětvzetím žaloby. 10. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku k úhradě dluhu ve výši 10 351,40 Kč (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum]). 11. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně: 12. Dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Žalobkyně vzala žalobu co do částky 5 000 Kč zpět, soud proto výrokem I. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. 13. Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o dílo dle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně se zavázala pro žalovaného ve stanoveném termínu realizovat dílo spočívající ve zhotovení a dodání tištěné publikace s názvem„ Brambora byla pomerančem mého dětství“ a žalovaný se zavázal dílo převzít a uhradit za ně sjednanou cenu. Žalobkyně její povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy řádně splnila, žalovaný se však s úhradou sjednané ceny dostal do prodlení, když částku 40 000 Kč uhradil až po sjednané splatnosti a částku 10 531,40 Kč neuhradil do doby podání žaloby vůbec. Po podání žaloby pak žalovaný uhradil na dluh ještě částku ve výši 5 000 Kč. Žaloba byla tedy dle názoru soudu podána důvodně a soud jí proto výrokem II. tohoto rozsudku (i s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby) vyhověl. Soud také doplňuje, že zastává názor, že žalovaný částečnými úhradami svůj dluh vůči žalobkyni uznal ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 14. Povinnost žalovaného zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. K částečně zamítavému výroku tohoto rozsudku (výrok III. tohoto rozsudku) zdejší soud uvádí, že tento výrok reflektuje částečnou úhradu žalovaného realizovanou po podání žaloby a nutnost rozhodnout v konečném rozhodnutí o celém předmětu řízení ve smyslu podané žaloby. Žalobkyně v podané žalobě požadovala mj. uhrazení úroků z prodlení z částky 10 351,40 Kč ve výši 8,5 % p. a. za období od [datum] do zaplacení. V návaznosti na částečnou úhradu dluhu realizovanou po podání žaloby již žalobkyně po zpětvzetí požadovala toliko zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč za období od [datum] do [datum] a dále zákonný úrok z prodlení z částky 5 351,40 Kč ve výši 8,5 % p. a. za období od [datum] do zaplacení (tyto nároky na úroky z prodlení pak byly žalobkyni přiznány ve výroku II. tohoto rozsudku). Dle názoru zdejšího soudu tedy bylo na místě rozhodnout také o původním nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky 10 351,40 Kč ve výši 8,5 % p. a. za období od [datum] do zaplacení, ohledně něhož žalobkyně svou žalobu zpět ani částečně nevzala, a který v návaznosti na částečnou úhradu žalovaného realizovanou po podání žaloby není v celém rozsahu dán. Nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 10 351,40 Kč ve výši 8,5 % p. a. za období od [datum] do zaplacení tak nebyl žalobkyni přiznán, a to vzhledem k částečné úhradě žalovaného dluhu realizované po podání žaloby. Ve zbytku bylo návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno, jak soud odůvodnil výše. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč. 17. Lhůtu k plnění soud žalovanému určil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o. s. ř.).