28 C 40/2023-41 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 15 908 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za dobu od [datum] do [datum] (ohledně uvedeného vozidla nebyla ve sledovaném období uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla). 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s odůvodněním, že žalovaný po podání žaloby samotné příspěvky a náklady na uplatnění pohledávek žalobkyni uhradil. Dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Žalobkyně vzala žalobu co do jistiny příspěvků zpět, soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu provedeného zpětvzetí zastavil. 4. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru: Žalovaný byl vlastníkem vozidla r.z. [anonymizováno] (nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg) mj. v době od [datum] do [datum]. Skutečnost, že žalovaný toto vozidlo v předmětném období vlastnil, byla prokázána i zprávou [stát. instituce], kterou si soud vyžádal. V uvedené době žalovaný ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Příspěvek za nepojištěné vozidlo žalovaný nezaplatil, ač byl k tomu byl za období od [datum] do [datum] vyzván žalobkyní výzvou doručenou dne [datum] a za období od [datum] do [datum] výzvou doručenou dne [datum] (v obou případech ve lhůtě 60 dnů od doručení dané výzvy) a ač byl o zaplacení upomínán dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum]. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 6. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), je žalovaný povinen zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku je stanovena prováděcím předpisem (86 Kč / den, vozidlo nebylo pojištěno po dobu celkem 178 dnů). Součástí obou příspěvků jsou dle ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti společně s ust. § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. též náklady na uplatnění pohledávek ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvků a nákladů na uplatnění pohledávek nastala dne [datum] v případě prvního nároku a dne [datum] v případě druhého nároku (v obou případech uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k zaplacení příspěvku). 7. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by bylo vozidlo v předmětné době pojištěno, nebo že by vozidlo v předmětné době nebylo vlastnictvím žalovaného. Na dluh žalovaný uhradil částku samotných příspěvků a nákladů na uplatnění pohledávek (tedy částku 15 908 Kč (viz potvrzení o úhradě založená na č. l. 36), což se zrcadlí ve výroku I. tohoto rozsudku). Soud přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z částky vlastních příspěvků dle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na shora uvedených datech splatnosti (viz výrok II. tohoto rozsudku), a to za období ode dne následujícího po splatnosti obou příspěvků do dne provedení úhrady příspěvků a nákladů na uplatnění pohledávek ze strany žalovaného (tj. do [datum]). Dle doložených dokladů o platbách žalovaný dosud úroky z prodlení z částek samotných příspěvků žalobkyni neuhradil. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 15 908 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Zastavení řízení co do jistiny příspěvků a nákladů na uplatnění pohledávek způsobil svým chováním žalovaný, který dluh v této části uhradil až po podání žaloby – právo na náhradu soudních výloh tedy bylo přiznáno žalující straně. 9. Soud dodává, že z potvrzení o úhradě založených na č. l. 36 vyplývá, že žalovaný na náklady řízení již uhradil částku 2 252 Kč. Zdejší soud však musel žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení autoritativně uložit výrokem III. tohoto rozsudku, neboť v opačném případě by se toto plnění stalo bezdůvodným obohacením žalující strany. Vzhledem k tomu, že soudní výlohy byly žalobkyně již nahrazeny, nestanovoval soud žalobci ve výroku III. tohoto rozsudku pariční lhůtu k plnění. 10. Lhůtu k plnění soud žalovanému určil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o.s.ř.).