29 C 278/2023-24 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), uzavřel se stranou žalovanou dne 28.2.2008 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě poskytla straně žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit ji v 53 týdenních splátkách se sjednaným poplatkem 13 920 Kč představující příslušenství pohledávky. Na svůj dluh strana žalovaná uhradila pouze 11 597 Kč, jež byla započítána na poplatek představující příslušenství. Dlužnou částku strana žalovaná neuhradila ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi věřitelem a [anonymizována tři slova] a smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi jmenovanou společností a žalobkyní. 2. [příjmení] žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. Žalobkyně je osobou založenou dle práva Maltské republiky. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalobkyně, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaní měli v době poskytnutí úvěru bydliště na [obec a číslo]“, neboť strana žalovaná má bydliště na [obec a číslo]. 4. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť věřitel si se žalovanou jako rozhodné zvolili české právo v čl. 16 Smluvních podmínek o půjčce. 5. Z pohledu práva platí u smluv o půjčce, následující: dle přechodných ustanoveními § 3028 an. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aplikoval soud hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). Dle § 657 obč. zák. platí, že„ Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“ Ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. uvádí, že„ Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.“ Dle § 4 odst. 1 a 2 zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, platí, že„ Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel. (2) Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou (§ 11), h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení.“ Dle § 6 tohoto zákona platí, že„ Nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.“ 6. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil skutečnosti, které uvádí sama žalobkyně a které jsou rekapitulovány v bodě 1 tohoto rozsudku, proto je soud znovu neopakuje a plně na tento bod odkazuje (důkazy: 2x smlouva o postoupení pohledávek, smlouva o půjčce, smluvní podmínky, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, doklad o odeslání). 7. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně prokázala, že věřitel straně žalované poskytl částku 20 000 Kč, že strana žalovaná měla celkem vrátit 33 920 Kč, že zaplatila pouze 11 597 Kč, a že je tak povinna zaplatit žalobkyni jistinu 20 000 Kč a poplatek – úroky – 2 323 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva rovněž splňuje podmínky § 4 zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soudu je známo, že žalobkyně své žaloby podává na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, proto jí na náhradě nákladů řízení přiznal částku sníženou.