38 C 204/2023 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Uvedla, že dne 30. 1. 2020 na ni byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 3. 7. 2014 s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru (dále také„ Smlouva“), v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěrový rámec do výše 30 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru měla být úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 19,92 % ročně. Žalovaný se zavázal dále vyčerpanou část úvěru splácet minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků. Žalovaný byl dále povinen hradit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním kreditní karty, jejichž výše a druh poplatků byly stanoveny Ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby, který byl spolu Všeobecnými obchodními podmínkami Raiffeisenbank součástí Smlouvy. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou poskytnutý úvěrový rámec nesplácel, jelikož nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění dluhu ke dni 29. 12. 2019. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému opatrovníka advokáta JUDr. [jméno] [příjmení]. Opatrovník žalovaného navrhl z procesní opatrnosti žalobu zamítnout, z důvodu neznámého pobytu žalovaného. 4. Ve věci se dne 30. 6. 2023 konalo jednání, k němuž se žalobkyně nedostavila. Žalobkyně svoji nepřítomnost omluvila, v omluvě uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud tedy jednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně. Opatrovník žalovaného se jednání účastnil, navrhl žalobu zamítnout, přičemž vznesl námitku promlčení žalovaného nároku. 5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Ruské federace. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhl. č. 95/1983 Sb.) otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Ruská federace sjednali zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů ze smluv o úvěru a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení [příjmení] použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle čl. 10 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. 6. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 7. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, na kterou byl žalovaný nárok postoupen společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2020 (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 30. 1. 2020, včetně příl. [číslo] potvrzení úplaty ze dne 6. 2. 2020). Uvedené postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 11. 2. 2020). 8. Z listiny označené jako návrh na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty [příjmení] [příjmení] [číslo] ze dne 3. 7. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o vydání kreditní karty s limitem ve výši 30 000 Kč, který mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet průběžně povinnou měsíční splátkou ve výši 3,5 %, minimálně 300 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,92 % ročně. Žalovaný se současně zavázal splácet peněžní prostředky měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků a dále hradit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Součástí Smlouvy byly mimo jiné Všeobecné obchodní podmínky, Ceník a Produktové podmínky (viz návrh na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty [příjmení] [příjmení] [číslo] ze dne 3. 7. 2014, Všeobecné obchodní podmínky Raiffeisenbank, obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, ceník produktů a služeb pro soukromé osoby). Právní předchůdce před poskytnutím peněžních prostředků ověřil schopnost žalovaného pravidelně splácet poskytnuté peněžní prostředky (viz zpráva CBL ze dne 1. 6. 2023, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta). Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný svůj závazek neplnil, neboť nehradil sjednané splátky řádně a včas, neboť poslední platbu uhradil dne 12. 9. 2019 (viz souhrnný výpis z účtu kreditní karty, mimořádný výpis z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2000 do 6. 2. 2020). Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění dlužné částky, a to ke dni 29. 12. 2019 (viz okamžitá splatnost kreditní karty ze dne 29. 12. 2019). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne 2. 4. 2020 zaslaná na adresu žalovaného Ruské federaci a na adresu v České republice, seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 2. 4. 2020). 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 10. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 11. Aktivní legitimace žalobce ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobce postoupena. 12. Z provedených důkazů bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně sjednána úvěrová smlouva dle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy se jedná o smlouvu spotřebitelskou dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před poskytnutím Smlouvy o úvěru byla ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně prověřována úvěruschopnost žalovaného. Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěrový rámec (úvěr) ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splácet povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků a dále hradit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v celém rozsahu vyhověl. Ohledně vznesené námitce promlčení nároku soud konstatuje, že tento promlčen není. S ohledem na délku promlčecí doby, která je v tomto případě tříletá ve smyslu § 629 o.z., počala tato běžet od zesplatnění úvěru, tj. od 30. 12. 2019 a měla by skončit dne 30. 12. 2023, o promlčený nárok se v tomto případě nejedná. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení, a to dnem následujícím po oznámení o zesplatnění úvěru, ke kterému došlo dne 29. 12. 2019 (tj. od 30. 12. 2019). Žalobce má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 249 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 941 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 509,28 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) a z částky 2 060 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (vyjádření k výzvě soudu ze dne 17. 10. 2022) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 560 Kč ve výši 747,60 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyš