38 C 28/2023-72 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o nájmu bytu ze dne 12. 5. 2021 uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému předán do užívání byt [číslo] situovaný v 1. NP domu [adresa] na adrese [adresa]. Zapsaný u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Praha (dále jen„ Byt“). Smlouva byla sjednána na dobu určitou do 30. 4. 2022. Žalovaný byl na základě Smlouvy povinen platit nájemné ve výši 10 000 Kč splatné vždy nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce, za který se platí nájem. Žalovaný nájemné řádně a včas neplatil a v současné době žalobkyni dluží nedoplatek nájemného za září 2021 ve výši 2 300 Kč a za říjen 2021 ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Soud zjistil, že žalovaný je slovenským státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalobkyni doručena dne 24. 7. 2023 a žalovanému dne 3. 7. 2023. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalobkyně ani žalovaného do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalobkyně je vlastníkem Bytu (viz výpis z katastru nemovitostí). Dne 12. 5. 2021 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva do 30. 4. 2022. Na základě Smlouvy byl žalovanému předán Byt do užívání a žalovaný se zavázal platit měsíční nájemné ve výši 10 000 Kč splatné vždy nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce, za které se má nájemné platit – čl. 3 a 3.8 (viz Smlouva o nájmu bytu ze dne 12. 5. 2021). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 6. 12. 2022 předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky; poštovní podací arch ze dne 6. 12. 2022). 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Mezi žalobkyní coby pronajímatelem a žalovaným coby nájemcem byla dne 12. 5. 2021 uzavřena nájemní smlouva k Bytu ve smyslu § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému byt k užívání a žalovaný se zavázal platit žalobkyni pravidelné měsíční nájemné dle § 2246 a násl. o. z. ve výši 10 000 Kč splatné vždy 20. kalendářního dne měsíce, za který se nájemné platí. Žalovaný neplatil nájemné řádně a včas a vznikl mu na nájemném dluh ve výši 2 300 Kč za měsíc září 2021 a ve výši 10 000 Kč za měsíc říjen 2021. Žalovaný netvrdil, že by na dlužné nájemné něčeho uhradil, a neunesl tak své břemeno tvrzení a břemen o důkazní. Tím, že žalovaný včas nájemné nezaplatil dostal se dle § 1968 o. z. dnem následujícím po splatnosti nájemného do prodlení a žalobkyni dále vzniklo právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 989,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 a 7 a. t. z tarifní hodnoty 12 300 Kč ve výši 1 620 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby) a ve výši 810 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. ve výši 300 Kč. Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobce je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 950 Kč, tj. ve výši 1 039,50 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.