38 C 322/2022-86 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] ze dne 10. 6. 2021 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně se na základě smlouvy zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Žalovaný byl současně povinen platit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty ve výši stanovené ceníkem. Vyčerpaná část úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, a proto přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 16. 11. 2021 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před uzavřením smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřována úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů, tak i kontrolou veřejných databází. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2022 postoupila pohledávku na [právnická osoba] a. s., která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 4. 2022 postoupila na žalobkyni. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Opatrovník navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout, když poukázal na skutečnost, že smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobkyně nedokládá, že by před jejím uzavřením byla ověřována úvěruschopnost žalovaného. Dále uvedl, že žalobkyní požadované poplatky nemohou představovat součást jistiny a není zřejmý jejich právní základ. 3. Žalobkyně k tomu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, a žalobkyně má proto za to, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena s odbornou péči a v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dále uvedla, že součástí žalobních tvrzení není, že uvedené poplatky jsou součástí jistiny. [příjmení] 3 352,80 Kč představuje souhrn všech dlužných poplatků, a to 350 Kč za poplatek za výběr hotovosti, 153,50 Kč, 507,16 Kč, 523,21 Kč, 534,81 Kč a 555,62 Kč pojištění kreditní karty, 500 Kč za zaslání první upomínky a 500 Kč za zaslání druhé upomínky. 4. Soud zjistil, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 5. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Dne 10. 6. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky pro vydávání a používání karet, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]; Informace ke lhůtám v platebním styku [právnická osoba] a Ceník. Na základě této smlouvy byla žalovanému vydána kreditní karta, k níž byl sjednán úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Úvěrová sazba byla sjednána ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný měl povinnost čerpaný úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 3,2 % měsíčně z čerpaných prostředků. Kromě toho měl žalovaný povinnost platit právní předchůdkyni žalobkyně poplatky a náklady spojené s vydáním a používáním kreditní karty. Za výběr hotovosti z bankomatu byl sjednán poplatek ve výši 3,5 % z vybírané částky Kč (minimálně 89 Kč), za každou zaslanou upomínku byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč. Ve smlouvě současně bylo sjednáno pojištění kreditní karty. Žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a jeho čistý měsíční příjem činí 26 000 Kč. Nezbytné měsíční výdaje žalovaného pak měly činit 5 000 Kč (viz návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty; obchodní podmínky pro vydání a používání kreditních karet, ceník produktů a služeb pro soukromé osoby; žádost o poskytnutí informací o úvěru [číslo]; formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve formě kreditní karty EASY [číslo]; zpracování osobních údajů; všeobecné obchodní podmínky). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy vycházela jednak z údajů poskytnutých žalovaným, jednak z interních a externích datových zdrojů. Na základě provedených zjištění nebyla pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet (viz CBL; protokol o ověření úvěruschopnosti klienta; prohlášení k protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne 24. 7. 2023údaje klienta). Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 16. 11. 2021 k okamžitému zesplatnění úvěru (souhrnný výpis z účtu kreditní karty; prohlášení o okamžité splatnosti kreditní karty; doručenka o okamžité splatnosti dluhu). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu výzvami ze dne 16. 8. 2021 a 17. 9. 2021 (viz upozornění na neuhrazenou splátku ze dne 16. 8. 2021; 2. výzva k úhradě dluhu ze dne 17. 9. 2021). Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2022 postoupila pohledávku na [právnická osoba] a. s., která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 4. 2022 postoupila na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno (vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 4. 2022 na adresu v [obec] a na Slovensku; oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2022 na adresu v [obec] a na Slovensku; přehled podacích čísel ze dne 20. 4. 2022; seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z I- [právnická osoba] na [právnická osoba] ze ne 27. 5. 2022; rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018; smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 23. 3. 2022; vč. seznamu postoupených pohledávek; potvrzení úplaty). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (viz oznámení o právním zastoupení – výzva k úhradě dluhu ze dne 27. 5. 2022 na adresu v [obec] a na Slovensku; seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 27. 5. 2022). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla postoupena. 10. Účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu dle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému kreditní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 3,5 % z čerpaných prostředků spolu se sjednaným úrokem ve výši 23,99 % p. a. a dalšími poplatky. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v celém rozsahu vyhověl. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobce má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. 11. K tvrzení opatrovníka žalovaného týkajícího se ověřování úvěruschopnosti soud konstatuje, že má za prokázané, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována dostatečným způsobem, když právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jednak z údajů poskytnutých samotným žalovaným, jednak pak z interních a externích registrů, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný bude úvěr schopen splácet. Soud při posuzování otázky, zda úvěruschopnost byla ověřována dostatečně přihlédl rovněž k výši poskytnutého úvěru a ke skutečnosti, že vě