40 C 402/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení spotřebitelského úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy č. [spisová značka] uzavřené dne [datum rozhodnutí]. Na základě úvěrové smlouvy byl úvěr ve výši 140 000 Kč za účelem nákupu zboží vyplacen přímo prodejci specifikovanému ve smlouvě a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 23,88 % ročně v 36 měsíčních splátkách ve výši 5 475 Kč. Žalovaný uhradil pouze dvě splátky ve výši 10 950 Kč a úvěr byl ke dni [datum] žalobkyní zesplatněn. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny 144 695,46 Kč, úrokového vyrovnání 1 710,54 Kč, smluvních sankcí za prodlení 1 000 Kč a účelně vynaložených nákladů 230 Kč. Žalobkyně se dále domáhá sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu žalobkyni dlužnou částku neuhradil. Žalovaný se k podané žalobě a k tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: Dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena úvěrová smlouva č. [spisová značka], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 140 000 Kč za účelem financování automobilu. Úvěr byl vyplacen přímo prodejci automobilu [právnická osoba] a.s. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 23,88 % ročně v 36 měsíčních splátkách ve výši 5 475 Kč. Celková splatná částka tedy činila 197 100 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy č. [spisová značka] včetně splátkového kalendáře) Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně ověření úvěruschopnosti žalovaného, když zjistila, že měsíční příjmy žalovaného činí 24 500 Kč a příjmy partnerky žalovaného 25 000 Kč. Žalovaný neměl jiné závazky a bydlel u rodičů, jeho měsíční výdaje činily 500 Kč (zjištěno z matričního listu klienta) Žalovaný žalobkyni za dobu trvání smlouvy uhradil 10 950 Kč, dostal se však do prodlení s úhradami 4 splátek, čímž byly splněny podmínky pro zesplatnění celého úvěru, k čemuž žalobkyně přistoupila a vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k úhradě částky 147 636 Kč nejpozději do [datum]. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný žalobkyni ničeho. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni uhradil vyšší částku. (zjištěno ze [anonymizováno] úvěrové smlouvy, výpisu čerpání, splátek a úhrad a z výzvy k zaplacení celého úvěru ze dne [datum] včetně podacího archu) Žalobkyně zaslala před podáním žaloby dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný však na základě této výzvy ničeho neuhradil. (zjištěno z předžalobní upomínky, výzvy k plnění ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu) Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 140 000 Kč. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splatit spolu s úrokem a sjednanými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně neporušila žádné povinnosti vyplývající jí z předpisů na ochranu spotřebitele, jejichž nesplnění by způsobovalo absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, žalobkyně zejména poskytla žalovanému všechny informace o úvěru v dostatečně srozumitelné formě před uzavřením smlouvy a s náležitou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tedy dostála svým povinnostem vyplývajícím pro ni z úvěrové smlouvy i z právních předpisů, žalovaný naopak svým povinnostem nedostál, když úvěr řádně nesplácel a je povinen žalobkyni uhradit částku 147 636 Kč skládající se z nesplacené jistiny 144 695,46 Kč, úrokového vyrovnání 1 710,54 Kč, smluvních sankcí za prodlení 1 000 Kč a účelně vynaložených nákladů 230 Kč. Žalovaný je dále až do uhrazení jistiny povinen hradit z této částky smluvní úrok ve výši 23,88 % ročně a dále též úrok z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na datum zesplatnění úvěru. Žalobkyně svůj nárok prokázala a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 477,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 906 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 147 636 Kč sestávající z částky 7 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 960 Kč ve výši 4 611,60 Kč. O povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.