70 C 99/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 7. 2022, ve znění jejího doplnění ze dne 16. 1. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 201 594,38 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela se žalovaným dne 27. 6. 2017 Smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 299 827 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 389 Kč splatných vždy do každého 20. dne kalendářního měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobkyně ke dni 2. 11. 2019 celý úvěr zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020 se žalobkyně stala novým věřitelem žalovaného s tím, že k tomuto dni činila dlužná částka 255 171,74 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 242 642,18 Kč, úroku z úvěru ve výši 7 933 Kč a úroku z prodlení ve výši 4 596,06 Kč. Od postoupení pohledávky žalovaný uhradil žalobkyni částku 149 172 Kč. Žalovaný na zbývající dlužnou částku ve výši 201 594,38 Kč (zbývající část jistiny úvěru) neuhradil ničeho, přestože byl předžalobně upomenut. 2. Ve věci samé soud provedl dokazování, na základě kterého dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 3. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 299 827 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 14,90 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 389 Kč platných vždy do každého 20. dne měsíce (smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] ze dne 27.6.2017, sazebník [obec] [anonymizováno], všeobecné obchodní podmínky [obec] [anonymizováno]). Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z veřejně dostupných registrů a dále si ověřila příjmy a výdaje z výpisu bankovního účtu žalovaného vedený u banky, přičemž bylo zjištěno, že měsíční příjmy žalovaného činí částku 20 457 Kč a výdaje částku 6 227 Kč. Po odečtení splátkového zatížení ve výši 5 389 Kč, žalovanému zbyla částka 15 068 Kč k pokrytí jeho životních potřeb (posouzení úvěruschopnosti klienta, výpis z osobního účtu žalovaného za období od 1.1.2017 do 30.6.2017). Ke dni 2. 11. 2019 byl celý úvěr zesplatněn, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru (rozhodnutí o okamžité splatnosti celého úvěru ze dne 2.11.2019). Žalovaný do dne podání žaloby vrátil žalobkyni částku 175 367,98 Kč (podklady pro soudní konání). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2020 se žalobkyně stala novým věřitelem žalovaného (smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 23.1.2020 včetně příloh). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky (poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 1.10.2019, výzva k plnění ze základním skutkovým a právním rozborem ze dne 27.2.2020 včetně podacího lístku z téhož dne). 4. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 5. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/12 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. V prvé řadě soud zkoumal, zda-li žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto podmínku řádně splnila. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána nejen prostřednictvím registrů ISIR, CEE, CRKI, EUCB, ale rovněž si ověřovala příjmy a výdaje žalované z výpisu jeho bankovního účtu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně dne 27. 6. 2017 poskytla finanční prostředky ve výši 299 827 Kč. Žalovaný do dne podání žaloby vrátil pouze částku ve výši 175 367,98 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dlužnou částku alespoň částečně uhradil. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobkyni rovněž přiznal příslušenství (§ 1970 o.z.). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 8 064 Kč. Dále jí přiznal náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 7 bod 6 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 44 237,60 Kč a dále 4 paušální částky náhrady po 300 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 4 úkony právní služby ve výši 1 452 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky, sepsání žaloby a účast na jednání soudu dne 1. 3. 2023 podle § 13 odst. 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření ze dne 16. 1. 2023, neboť skutková tvrzení v něm uvedená, měla být součástí již samotné žaloby. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 53 753,60 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 9. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.