29 C 186/2024-11 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí, a to s odůvodněním, že žalobkyně je vlastníkem osobního automobilu tov. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , č. TP , Anonymizováno, (dále jen „automobil“), přičemž uzavřela s žalovaným dne , datum, nájemní smlouvu (dále jen „smlouva o nájmu“), jejímž předmětem bylo užívání automobilu. Smlouva o nájmu byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaný se ve smlouvě o nájmu zavázal platit nájemné ve výši , částka, . Žalovaný řádně a včas neplatil nájemné od , datum, . Žalovaný žalobkyni automobil předal dne , datum, , přičemž k tomuto datu nezaplatil žalovaný žalobkyni nájemné po dobu 10 týdnů, tj. částku , částka, . Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k zaplacení dlužné částky, avšak žalovaný žalobkyni dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Tuniska a má povolen pobyt na území České republiky. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Tuniskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, o uznání a výkonu justičních rozhodnutí a o vydávání a Dodatkový protokol se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 cit. nařízení, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.4. Ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval žalovaného usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.6. Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku ze dne , datum, ). Žalovaný má povolen pobyt na území ČR, kdy na území ČR provozuje taxislužby (zjištěno z povolení k pobytu č. , tel. číslo, a z průkazu řidiče taxislužby č. , hodnota, ). Žalobkyně je vlastníkem předmětného automobilu (zjištěno z osvědčení o registraci vozidla RZ , SPZ, ). Žalobkyně uzavřela s žalovanými dne , datum, smlouvu o nájmu, jejímž předmětem bylo užívání automobilu, který byl žalovanému dne , datum, předán. Smlouva o nájmu byla sjednána na dobu neurčitou, přičemž nájemné bylo sjednáno ve výši , částka, týdně (zjištěno z nájemní smlouvy na vozidlo ze dne , datum, a z předávacího protokolu ze dne , datum, ). Žalovaný žalobkyni nezaplatil nájemné od , datum, do , datum, , tj. celkem žalobkyni nezaplatil nájemné za 10 týdnů užívání automobilu, tj. ve výši , částka, . Žalovaný žalobkyni automobil vrátil dne , datum, . Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku (zjištěno z urgence úhrady dluhu ze dne , datum, a z dodejky).7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.8. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť účastníci řízení si jako rozhodné zvolily české právo ve smlouvě o nájmu.9. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Žalobkyně uzavřela s žalovanými nájemní smlouvu podle § 2201 a násl. o. z., a to na dobu neurčitou. Žalobkyně na základě smlouvy o nájmu přenechala žalovanému automobil k užívání. Žalovaný měl podle smlouvy o nájmu povinnost za pronájem automobilu platit žalobkyni pravidelné týdenní nájemné. Žalobkyně jako pronajímatel splnila svou povinnost a umožnila žalovanému užívat automobil v souladu se smlouvou o nájmu, žalovaný porušil základní povinnost nájemce, tj. zaplatit pronajímateli stanovené nájemné. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, k žalobě se nijak nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalobkyni vznikl okamžikem prodlení podle § 1968 o. z. rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1970 o. z., a to v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, , neboť soud byl vázán žalobním petitem žalobkyně, proto jí další náklady řízení nepřiznal.