10 C 255/2024-38 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 37 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou účastníci uzavřeli , datum, . Dle žalobních tvrzení žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 37 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit v měsíčních splátkách po 3 700 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou , datum, . Dlužnou částku pak neuhradila ani po opakovaných upomínkách, a žalobkyně proto dne , datum, přistoupila k zesplatnění úvěru. Za dobu trvání smluvního vztahu až do zesplatnění žalovaná společnosti , Anonymizováno, uhradila celkem částku 37.000 Kč, na jistinu však neuhradila ničeho. Žalobkyně podanou žalobou požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 37 000 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč dle čl. V.4 smlouvy a zákonný úrok z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci se souhlasem účastníků jednal dle ust. § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S tímto postupem účastníci souhlasili, žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil nesouhlas s daným postupem k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:5. Dne , datum, uzavřeli žalobkyně – společnost , Anonymizováno, a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěr výši 37 000 Kč a to tak, že částka 10 442 Kč bude poskytnuta na účet spotřebitele č. , č. účtu, a částka 26 558 Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele spotřebitele, kterým je společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , mateřská společnost žalobkyně, a to za účelem plné úhrady předchozího závazku. Tento úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 10 % měsíčně ve 12 splátkách po 3700 Kč splatných vždy k 15. dne každého kalendářního měsíce. Současně s poslední splátkou úroku je splatná i jistina spotřebitelského úvěru ve výši 37 000 Kč. Celkem měla žalovaná na základě smlouvy uhradit společnosti , Anonymizováno, 81 400 Kč; ve smlouvě byla specifikována RPSN 213,84 % (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru z , datum, č. , hodnota, ).6. Před poskytnutím úvěru měla společnost , Anonymizováno, k dispozici údaj o tom, že žalovaná má pravidelný příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, v průměrné měsíční výši 23 334 Kč a pravidelné výdaje ve výši 6 900 Kč (prokázáno posouzením úvěruschopnosti spotřebitele – Příloha č. , hodnota, ke smlouvě č. , hodnota, ).7. Dne , datum, společnost , Anonymizováno, poskytla žalované částku 10 442 Kč (prokázáno Detailem pohybu – Bezhotovostní platba). Druhou část úvěru dle smlouvy obdržela společnost , právnická osoba, jako úhradu předchozího závazku žalované (prokázáno Detailem pohybu –Platba převodem uvnitř banky).8. V době od , datum, do , datum, žalovaná společnosti , Anonymizováno, řádně splácela, avšak ke splátce ve výši 3 700 Kč se splatnostní , datum, nedošlo. Upomínkou z , datum, společnost , Anonymizováno, vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené části jistiny, úroků a sankce za upomínku v celkové výši 44 900 Kč (prokázáno Upomínkou č. , hodnota, ).9. Na upomínku žalovaná nereagovala, a tak jí byla dne , datum, zaslána Upomínka č. , hodnota, , ve které společnost , Anonymizováno, vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené části jistiny, úroků a sankce za obě upomínky v celkové výši 45 400 Kč s tím, že pokud nebude částka uhrazena, dojde ke zesplatnění úvěru (prokázáno Upomínkou č. , hodnota, ).10. Předžalobní výzvou, zesplatněním úvěru a oznámením o převzetí právního zastoupení z , datum, právní zástupce žalobkyně oznámil žalované, že přebral její právní zastoupení, a že z důvodu nehrazení úvěru dle splátkového kalendáře a absence reakce na předchozí upomínky bylo ze strany žalobkyně přikročeno k zesplatnění jistiny úvěru a naúčtování veškerých nároků vyplývajících ze Smlouvy o úvěru (viz výše) a vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši 63 080 Kč ve lhůtě nejpozději do 5. 10. 2024 a upozornil ji na možnost podání civilní žaloby a případného následného exekučního řízení (prokázáno Předžalobní výzvou, zesplatněním úvěru a oznámením o převzetí právního zastoupení z , datum, a poštovním podacím lístkem z , datum, ).11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně , datum, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 37.000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru, v níž se žalovaná zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 10 % měsíčně, s RPSN 213,84 %. Za této situace se soud musel na prvním místě zabývat otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy a jejího souladu s dobrými mravy. V tomto směru pak soud dospěl k závěru, že smlouva se svými podmínkami, které lze označit jako lichevní, dobrým mravům zjevně příčí, a z tohoto důvodu je absolutně neplatná ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb.13. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu již v minulosti opakovaně dovodila, že s přihlédnutím k dalším okolnostem případu je obvykle v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zjištění o nemravné výši úroků pak vede k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, který se ostatně za splnění dalších podmínek může promítnout nejen do nalézacího, ale dokonce i do exekučního řízení (srov. např. nález Ústavního soudu z 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16, usnesení Nejvyššího soudu z 21. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1851/2020, rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020, a tam citovaná rozhodnutí).14. Jak vyplývá z databáze ARAD vedené Českou národní bankou, v květnu 2023 byly bankami úvěry na spotřebu domácnostem poskytovány s průměrným RPSN 9,94 %, a s průměrnou úrokovou sazbou 9,48 % ročně[footnoteRef:1] V případě smlouvy uzavřené žalobkyní a žalovanou tedy přesahovala RPSN (213,84 %) více než dvacetinásobně průměrnou RPSN, a i sjednaná úroková sazba (10 % měsíčně) dosahovala více než dvanáctinásobku bankovního průměru. Rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy za těchto okolností soud považuje za zcela očividný. [1: Viz https://www.cnb.cz/arad/#/cs/display_link/set_1190. ]15. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik vyvarovat (viz rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, , Anonymizováno, de , jméno FO, , C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11. 2019, , Anonymizováno, , jméno FO, a , Anonymizováno, , C-349/18 – C-351/18).16. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by žalobkyně bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru s žalovanou neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Soud rovněž poukazuje na fakt, že více než 2/3 poskytnutého úvěru měly sloužit k úhradě předchozího závazku žalované vůči mateřské společnosti žalobkyně. Ke shodným závěrům již ostatně v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž odvolací Městský soud v Praze (srov. např. rozsudky z 10. 1. 2023, č. j. č. j. 35 Co 345/2022-56, či z 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99).17. Za této situace nelze než uzavřít, že uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k disp