27 C 156/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , kdy tato částka byla dne , datum, převedena na účet prodejce. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v pravidelných 30měsíčních splátkách po , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný přestal úvěr počínaje splátkou splatnou dne , datum, splácet, došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění ke dni , datum, . Žalovaná částka představuje splátky splatné do zesplatnění ve výši , částka, , jistina v důsledku zrušení úvěrové smlouvy , částka, , smluvní pokuta , částka, , úrok z prodlení , částka, , účelně vynaložené náklady na odeslání upomínky , částka, , účelně vynaložené náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru , částka, , smluvní pokuta za prodlení s úhradou jednotlivých splátek , částka, .2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně po výzvě soudu uvedla, že tuto řádně posoudila, vycházela jak z informací poskytnutých žalovaným, tak z výstupů z databází, dále z interní platební morálky klienta, příjmu žalovaného, výdajů, výdajů na splátky úvěrů, finanční rezervy a demografických a statistických informací.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a zůstal ve sporu nečinný.4. Provedeným dokazováním soud vzal za prokázané následující skutečnosti:5. Žalovaný s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , kdy tato částka byla dne , datum, převedena na účet prodejce (výpis z účtu). Jednalo se o účelově vázaný úvěr na financování nákupu zboží, a to jízdní kola a koloběžky s příslušenstvím. K uzavření smlouvy došlo na základě smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi žalobkyní a spol. , Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o. Úvěr měl žalovaný dle smlouvy splatit v 30měsíčních splátkách ve výši , částka, . Celková částka splatná klientem činila , částka, . Výpůjční úroková sazba činila dle smlouvy 31,39% ročně, RPSN 36,39% (zjištěno ze smlouvy o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ), kdy součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky č. , Anonymizováno, -F ze dne , datum, a Sazebník ze dne , datum, . K žalovanému jako klientovi pak byly v úvěrové smlouvě uvedeny tyto údaje. Svobodný, zaměstnán v manažerské pozici s příjmem 35 000 Kč, doba zaměstnání 6 a více let, měsíční příjem domácnosti měl činit , částka, , klient prohlásil, že s ním není jednáno o ukončení pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, došlo ze strany věřitele k zesplatnění ke dni , datum, , což bylo žalovanému písemně sděleno dopisem ze dne , datum, (oznámení o zesplatnění, kopie dodejky). Na úvěr žalovaný splatil dle přehledu plateb a tabulky umoření částku , částka, . Žalovanému byla právním zástupcem žalobkyně dne , datum, zaslána předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy, včetně potvrzení o podání zásilky).6. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:1. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o účelovém úvěru na nákup ve smlouvě specifikovaného zboží ve výši , částka, , na který měl ve 30splátkách žalovaný splatit , částka, . Sjednané splátky nehradil řádně, došlo proto k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . K úhradě byl žalovaný před podáním žaloby písemně vyzván předžalobní upomínkou. Měsíční příjem žalovaného měl dle zjištění žalobkyně činit , částka, , příjem domácnosti , částka, .2. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.3. Žaloba je dle názoru soudu důvodná pouze z části.4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o.z. Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Soud konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit. Řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného však v tomto případě nebylo žalobkyní prokázáno, a to zejména s ohledem na to, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti postupovala víceméně formálně, nezkoumávala vůbec, zda žalovaný sdílí s někým dalším společnou domácnost, výdaje na bydlení neposuzovala vůbec, nezabývala se ani jinými výdaji žalovaného. Výše zjištěných příjmů pak zůstala neověřena. Poměry žalovaného tak nebyly žalobkyní dle názoru soudu posuzovány s náležitou pečlivostí.7. Žalobkyně se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinna tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. K tomu bylo nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Žalobkyně však takto nepostupovala, když při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala pouze formálně (z výše shrnutých důvodů).8. Dle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud tedy posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou, jelikož žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru řádně zkoumala a prověřovala, resp. bylo prokázáno, jak shora uvedeno, že tuto úvěruschopnost neposuzovala řádně (k této problematice srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).9. Dle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním s právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovaný dluh něčeho dalšího uhradil.11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že, „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. […] Spotřebitel je povinen vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Citované ustanovení stanoví speciální následek porušení povinnosti poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy, který nelze podřadit pod institut bezdůvodného obohacení (viz rozhodnutí NS ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyni tedy svědčí právo na vrácení vyčerpané a dosud neuhrazené jistiny úvěru, avšak žalovaný se dosud s jejím splácením nedostal do prodlení, neboť dosud nenastala splatnost této částky, stejně tak proto není důvodný nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení, když splatnost částky dosud nenastala a žalovaný tedy není s její úhradou v prodlení. Soud proto žalobě vyhověl co do nároku na zaplacen