27 C 223/2025-39 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. , Anonymizováno, , kterou uzavřel žalovaný se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO , Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně) dne 22. 1. 2008. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí půjčky v celkové výši 20 000 Kč, když tato částka byla dnem uzavření smlouvy žalovanému hotovostně vyplacena s tím, že žalovaný se zavázal splácet žalobkyni půjčku ve formě 53týdenních splátek ve výši , částka, , s výší roční procentní sazby nákladů (RPSN) 206,8 % a dále souhrnný poplatek související s půjčkou v částce , částka, . Poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný opakovaně porušil svou smluvní povinnost řádně a včas platit výše uvedené splátky, když vrátil žalobkyni pouze částku , částka, , z toho částka ve výši , částka, byla použita na částečnou úhradu souhrnného poplatku a částka ve výši , částka, na úhradu jistiny půjčky. Pohledávka za žalovaným ve výši , částka, s příslušenstvím byla dále postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne , datum, , na niž žalovaný nereagoval a na dlužnou částku doposud neuhradil ničeho.2. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neuvedla ničeho, s tím, že k výzvě soudu poukázala na to, že smlouva byla uzavřena dne , datum, a nebylo tedy povinností věřitele zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když tato povinnost byla do českého právního řádu zavedena teprve od , datum, , tedy od účinnosti zák. č. 145/2010 Sb.3. Žalovaný se k žalobě a k tvrzením v ní uvedených nevyjádřil a zůstal nečinný.4. Žalobkyně již v návrhu výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Soud vzal za prokázané následující skutečnosti.6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, spol. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , Anonymizováno, . Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy hotovostně vyplaceny peněžní prostředky ve výši , částka, , a to dnem uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně splácet, a to formou 53týdenních splátkách ve výši , částka, se sjednanou RPSN ve výši 206,8 %. Celkem měl pak splatit částku , částka, (Smlouvou o půjčce č. , Anonymizováno, , včetně smluvních podmínek smlouvy).7. Žalovaný neplnil svou smluvní povinnost řádně a včas hradit příslušné splátky, když na půjčku splatil pouze , částka, , z čehož bylo dle tvrzení žalobkyně na jistinu půjčky započítáno , částka, a na souhrnný poplatek , částka, .8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek (Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , vč. seznamu pohledávek, Potvrzením o úhradě kupní ceny ze dne , datum, ).9. Dle tvrzení žalobkyně bylo postoupení pohledávky na žalobkyni písemně oznámeno žalovanému, ovšem žalobkyně toto své tvrzení nijak neprokázala.10. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, na niž žalovaný nereagoval a na dlužnou částku doposud neuhradil ničeho (Předžalobní výzvou ze dne , datum, , včetně podacího lístku odeslané pošty z , datum, ).11. Ze shora zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.12. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 22.1.2008 smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka , částka, , kterou měl žalovaný splatit do , datum, částkou , částka, . Žalovaný tuto povinnost splnil pouze částečně, kdy uhradil částku , částka, . Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou.13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.14. V souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy, aplikoval soud hmotněprávní předpisy platné do , datum, .15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 321/2001 Sb. Žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce v postavení dlužníka (spotřebitele) a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována na základě postoupení pohledávky od původního věřitele.16. Dle § 39 o. z., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.17. Ze znění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že „nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy“. Současně je v souladu s citovaným rozsudkem postaveno najisto, že „dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná (§ 39 o. z.), a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty , podezřelý výraz, činu lichvy podle ustanovení § 253 , podezřelý výraz, zákona, popřípadě jiného , podezřelý výraz, činu), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech)“.18. Zároveň dle slov výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ČR „nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky.“ Dovolací soud zdůrazňuje, že nepřiměřenou (a tedy odporující dobrým mravům) je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 o. z., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.19. Dle § 451 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 téhož ustanovení o. z., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.20. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V souladu s citovaným ustanovením byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni a žalobkyně se tak s ohledem na § 1880 odst. 1 o. z. stala nabyvatelem předmětné pohledávky, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených. Tímto byla dána aktivní legitimace žalobkyně v této věci.21. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva o půjčce představuje neplatnou smlouvu dle § 39 o. z., s odůvodněním, že předmětná smlouva je v rozporu s dobrými mravy. Soud konstatuje, že RPSN sjednaná ve výši 206,8 % několikanásobně přesahuje úrokovou míru obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování půjček v době uzavření smlouvy, což způsobuje v kontextu výše uvedeného neplatnost takové smlouvy. Vzhledem k této skutečnosti je třeba vzájemné vztahy mezi věřitelem (žalobkyní) a dlužníkem (žalovaným) vypořádat, neboť se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil podle § 451 o. z. o částku výši , částka, (coby nesplacené jistiny půjčky) a je tak povinen tuto částku žalobkyni vrátit. Vzhledem k výše uvedenému soud nároku žalobkyně na zaplacení částky , částka, vyhověl.22. Ohledně zbytku žalované částky, sestávající z příslušenství této částky, dospěl soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a relevantní judikaturu k závěru, že takový nárok žalobkyně je nedůvodný. Soud