29 C 210/2025-15 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá žalobou určení, že není vlastníkem motorového vozidla Opel Movano, VIN: , VIN kód, , SPZ , SPZ, (dále též jen „vozidlo“), neboť jej na základě kupní smlouvy ze dne , datum, prodala žalovanému. Žalobkyně se s žalovaným dohodla, že žalovaný po podpisu výše uvedené kupní smlouvy zajistí změnu zápisu v registru silničních motorových vozidel a k tomuto předala žalovanému potřebné dokumenty. Žalovaný však tuto svoji povinnost nesplnil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je občan Vietnamu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (Praha, 12. 10. 1982; č. 98/1984 Sb.) neurčuje zvláštní jurisdikční pravidla pro danou věc, určil soud pravomoc k projednání věci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.6. Z kupní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že vozidlo bylo prodáno žalovanému, který jej od žalobkyně převzal (zjištěno z kupní smlouvy ze dne , datum, ). Žalovaný při převzetí vozidla uhradil žalobkyni kupní cenu ve výši 98 025 Kč. V registru silničních vozidel je jako provozovatel a vlastník i nadále evidována žalobkyně, přičemž žalovaný doposud neprovedl přeregistraci vozidla na svoji osobu.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž rozhodným právem je právo české.9. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.10. Dříve než soud hodnotil důkazy pro účely konkrétního rozhodnutí o věci samé, zabýval se ve smyslu výše citovaného ustanovení tím, zda na tomto rozhodnutí v jeho znění navrženém žalobkyní je dán naléhavý právní zájem, tedy zda by bez tohoto určení byly ohroženy práva žalobkyně nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. Soud shledal, že podmínka naléhavého právního zájmu je ve věci splněna, neboť žalovaný nesplnil svou povinnost s přepisem vozidla, v registru vozidel nebyla zaznamenána změna v převodu vlastnického práva a soudní rozhodnutí je tak jediným způsobilým podkladem k tomu, aby mohlo dojít příslušným správním orgánem ke změně zápisu vlastníka vozidla, přičemž vychází z rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 114/20 ze dne 9.11.2021 o tom, že (cit.) „… je třeba poukázat na body 22 a násl. rozsudku sp. zn. 7 As 254/2016 Nejvyššího správního soudu, podle kterého lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není (srov. situace shora sub 44 ad 2). Pro to je však třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není. Za takové situace, kdy judikatura správních soudů dovoluje odstranit údaje o vlastníkovi vozidla, nelze považovat důsledky napadeného ustanovení za překážku pro to, aby se dosavadní vlastník nemohl domoci odstranění evidovaných údajů o své osobě, nejsou-li v souladu se skutečností.“11. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný předmětné vozidlo zakoupil od žalobkyně, která tudíž již není jeho vlastníkem. Žalovaný nepožádal o provedení změny zápisu vlastníka v registru silničních vozidel. V souladu s § 2085 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v rozhodném znění, a § 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikací v rozhodném znění, shledal soud uplatněný nárok důvodným, proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 797,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v rozhodném znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 5 000 Kč (2 x 2 500 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (ve znění do 31. 12. 2024) a odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (ve znění od 1. 1. 2025) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 750 Kč ve výši 2 047,50 Kč.