39 C 276/2025-24 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 20000 Kč v platbách dne 03.01.2024 částka 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Platby byly identifikovány variabilními symboly , Anonymizováno, .2. Žalovaná ke dni podání žaloby zaplatila žalobkyni 0 Kč. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované celkem 20000 Kč. Výzva k plnění před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne , datum, , a proto žalobkyně požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení od 1.7. 2025. Žalobkyně určila datum splatnosti dne 30.6.2025 tak, že k datu odeslání výzvy přičetla 10 dnů, jelikož se domnívá, že v tento den se již výzva k úhradě dostala do sféry dispozice adresáta - žalované.3. K jednání nařízenému na den , datum, se strana žalující řádně omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy, bylo jednáno dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bez jejich přítomnosti.4. Soud ve věci provedl důkazy listinami - Smlouva o postoupení pohledávek, Úvěrová smlouva , Předžalobní výzva včetně doručenky, Seznam postoupených pohledávek, Výpisy z bankovního účtu původního věřitele, přehled plateb.5. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Nárok žalobkyně soud hodnotí dle § 2991 násl. z. č. 89/2012 Sb., (dále jen „OZ") jako nárok z bezdůvodného obohacení. Dle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, přičemž dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že žalované byly poskytnuty výše uvedené platby, a to ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovního převodu. Žalovaná se tak na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatila a musí žalobkyni vydat, oč se obohatil. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi původním věřitelem a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru týkající se poskytnutí předmětných finančních prostředků. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.9. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalované a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení žalované jistiny včetně úroku z prodlení dle § 1968 a 1970 o. z.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 850 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.