40 C 245/2025-46 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 10 680,31 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, na částku 60 000 Kč, přičemž žalovaná jako poskytovatel spotřebitelského úvěru měla povinnost před uzavřením smlouvy posoudit její úvěruschopnost. Tvrdí, že žalovaná tuto povinnost nesplnila, a smlouva je proto neplatná. Žalobkyně na základě této smlouvy uhradila žalované celkem 140 859,57 Kč, ačkoli čerpala pouze 130 179,26 Kč. Rozdíl ve výši 10 680,31 Kč považuje za bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinna vrátit.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, ze s ní nesouhlasí, když úvěruschopnost žalobkyně zkoumala, a to prostřednictvím interního automatizovaného schvalovacího systému GDS a přehledu získaných z databází NRKI/BRKI. Současně dále ověřila příjmy žalobkyně, kdy měsíční příjem činil cca 54 530 Kč a výdaje byly žalobkyní deklarovány v částce cca 30 429 Kč. Současně žalovaná poukázala na fakt, že nebyla sjednána úroková míra 70,81 % ročně, ale 54 % ročně.3. Soud provedl dokazování, na základě provedených důkazů došel k následujícím skutkovým zjištěním.4. Strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s možností opakovaného čerpání, na základě které se žalovaná zavázala poskytnou žalobkyni částku 60 000 Kč. Úroková sazba činila 54 %.5. Celkem žalobkyně načerpala částku 130 179,26 Kč, přičemž žalobkyni celkově uhradila částku 140 859,57 Kč (zjištěno z tabulky plateb a odchozích a příchozích plateb a tabulka umoření).6. Žalobkyni byla zaslána předžalobní výzva dne 20. 2. 2025.7. Žalovaná předložila výpisy z účtů žalobkyně za období od září do prosince 2022. V těchto uvedla kategorie plateb. Konkrétní výstup nebyl přiložen.8. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.9. Žalobkyně načerpala 130 179,26 Kč a žalované uhradila 140 859,57 Kč na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná předložila výpis z bankovního účtu žalobkyně za období od září do prosince 2022.10. Po právní stránce soud věc posoudil takto.11. Žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalobkyně úvěr čerpala a zavázala se jej splatit dle podmínek smlouvy.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“15. Soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou od samého počátku, jako celek.16. Dle § 588 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. Dle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana bez platného závazku, má právo na vrácení svého plnění. Bylo-li plněno z obou stran, každí ze stran může požadovat na vydání svého plnění druhou stranou.19. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio, zda žalovaná, která žalobkyni úvěr poskytla, dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalobkyně. Z předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z předložených tří měsíčních bankovních výpisů žalobkyně, ze kterých nebyl učiněn žádný výstup a výdajová stránka nikterak zjišťována nebyla. Žalovaná měla ověřit skutečnou výši měsíčních výdajů a příjmů žalobkyně, což neučinila vůbec a neprověřila jaké další dluhy, žalobkyně případně měla/má. Pokud bylo vycházeno jen z údajů, které žalobkyně uvedla, je to v příkrém rozporu s požadavky výše uvedeného rozhodnutí Soudního dvora EU i se smyslem zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.20. Soud má za prokázané, že žalobkyni byl poskytnut úvěr v načerpané výši 130 179,26 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalovaná dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalobkyně. Ve světle zákonné úpravy a již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a je proto v souladu s § 2991 o. z. a § 2993 o.z. povinna žalobkyni částku 10 680,31 Kč vydat.21. Z těchto důvodů soud již neposuzoval rozpor sjednané úrokové sazby a celkových nákladů úvěru (RPSN ve výši 70,81 %, úroková sazba 54% p.a.) s dobrými mravy (§ 580 odst. 1, § 588 o. z.), pro nějž by úvěrová smlouva musela být nepochybně rovněž shledána absolutně neplatnou, když přiměřenost úroku je nutné posuzovat s přihlédnutím k úrokům poskytovaným bankami v daném období s tím, že v případě žalobkyně poskytnutý úrok převyšuje obvyklý úrok více než pětkrát (srov. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dále z rozsudků MS v Praze č.j. 22 Co 197/2019-99, rozsudku MS v Praze č.j. 17 Co 271/2020-112, 30 Co 61/2019-90, atd. ).22. Soud s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 939,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 680,31 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 770 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 1 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 1 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, náhrada 6 637,52 Kč za 586 ujetých km v částce 4 537,52 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 14 × 30 minut v částce 2 100 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 817,52 Kč ve výši 3 321,68 Kč.24. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když třídenní lhůtu shledal jako adekvátní.