43 C 38/2025-27 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tato částka se měla skládat z částky , částka, odpovídající dlužné nové jistině úvěru, smluvní pokutě ve výši , částka, , nákladům za prodlení žalovaného , částka, s přísl., smluvní pokutě ve výši , částka, , úroku za poskytnutí úvěru z částky , částka, od , datum, do zaplacení, v sazbě 73,95 % p.a. maximálně však do doby, kdy by celkový úrok dosáhl částky , částka, . Žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému, dne , datum, poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem sjednaným ve výši nominální úrokové sazby 73,95 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy do každého 14. dne v měsíci počínaje měsícem duben 2023, celkem měl vrátit částku , částka, . Žalobkyně tvrdila, že sjednaný úrok nelze považovat za nepřiměřený, když odpovídá judikatornímu čtyřnásobku obvyklého úroku nebankovních subjektů ve výši 15 až 35 % ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, do data zesplatnění úvěru zaplatil jen 2x částku , částka, , , datum, a , datum, . V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru dle bodu 6.3 smlouvy, protože žalovaný byl v prodlení po dobu delší než 65 dnů, se zaplacením splátky č. , hodnota, splatné dne , datum, ke dni , datum, . Ve smyslu čl. 6.3 smlouvy tedy došlo k zesplatnění celého dluhu. Po zesplatnění žalovaný zaplatil částky , částka, dne , datum, , , částka, , datum, , , částka, , datum, , , částka, , datum, .2. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, k žalobě se nevyjádřil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti, dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:4. Žalobkyně je s účinností od , datum, držitelem povolení ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů (viz výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).5. Mezi účastníky byla dne , datum, smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem sjednaným ve výši nominální úrokové sazby 73, 95 % p. a., RPSN 104,95 %, ve 48 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy do každého 14. dne v měsíci počínaje měsícem duben 2023, celkem měl vrátit částku , částka, . Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši , částka, splatnou do 10 dnů, a to za každou splátku s tím, že souhrn veškerých pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat činí maximálně , částka, za rok. Dále byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit náklady související s prodlením s tím, že jejich výše činí za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení po dobu delší než 15 dnů, , částka, splatných ve lhůtě 10 dnů. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky nebo i její části po dobu delší než 65 dnů pak automaticky dojde k zesplatnění úvěru a celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže po zesplatnění úvěru nebude úvěr uhrazen, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše úvěru, nejvýše však , částka, . (viz návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ze dne , datum, , oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě, doklad o vyplacení úvěru převodem na účet žalovaného dne , datum, 70 000 Kč, předsmluvní formulář).6. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Zjistila, že žalovaný je svobodný, má základní vzdělání, je zaměstnán u , právnická osoba, ., se smlouvou na dobu neurčitou, pobírá mzdu ve výši , částka, měsíčně, za bydlení platí částku , částka, měsíčně, celkové výdaje , částka, měsíčně, životní minimum , částka, , rezerva , částka, , není veden v registru dlužníků, byl doložen výpis z účtu žalovaného vedený u , právnická osoba, ., za dobu od , datum, do , datum, , se čtyřmi připsanými výplatami ve výši 22 912 – , částka, (viz výpis z registru SOLUS, výpis z účtu žalovaného, hodnocení klienta, prohlášení klienta).7. Žalovaný na úvěr zaplatil, do data zesplatnění úvěru 2x částku , částka, , , datum, a , datum, , po zesplatnění žalovaný zaplatil částky , částka, dne , datum, , , částka, , datum, , , částka, , datum, , , částka, , datum, .( tvrzení žalobkyně, karta klienta ).8. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k zaplacení dluhu (viz výzvy ze dne , datum, , , datum, , s upozorněními na možnost zesplatnění celého dluhu, zaslána na sdělenou adresu žalovaného, dodejka). Žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění závazků ze smlouvy z důvodu prodlení se splátkami po dobu delší než 65 dnů (viz oznámení ze dne , datum, ).9. Předžalobní upomínka ze dne , datum, , byla žalovanému odeslána dne , datum, (viz předžalobní upomínka ze dne , datum, , arch odeslané pošty ze dne , datum, ).10. Databáze ČNB o zápůjčních úrokových sazbách ARAD bylo zjištěno, že dle statistiky úrokových sazeb pro spotřebitelské úvěry pro domácnosti (bez kontokorentů), bylo zjištěno, že běžný úrok v březnu 2023 byl kol 9,4 % p. a.11. Žalobkyně jiné doklady k tomu, že považovala výši úroku, při uzavření smlouvy nepředložila.12. Soud se dále zabýval tím, zda byla splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, což je soud povinen zkoumat ex officio (§ 86 ZSÚ).13. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Shora cit. zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z judikatury citované tímto nálezem – jen samotný dlužník/spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti tak