55 C 185/2025-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s tvrzením, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dále dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek č. , hodnota, k výše uvedené rámcové smlouvě, na jehož základě poskytla žalobkyně žalovanému kontokorent ve výši 30 000 Kč, v důsledku porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného však došlo k okamžitému zesplatnění dlužné částky kontokorentu, tj. 14 786,30 Kč. Dále se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 700 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaný nic nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Maďarska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, a to dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu předmětného nařízení a žalovaný jakožto spotřebitel má bydliště na území ČR. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle něj je rozhodným právem právo české.4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva č. , hodnota, , přičemž na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný mohl na běžném účtu disponovat s finančními prostředky jen do výše dostupného zůstatku, což však neučinil. Žalovaný se dostal do nepovoleného debetu ve výši 7 000 Kč (zjištěno z rámcové smlouvy č. , hodnota, , z obchodních podmínek žalobkyně – 2x, z výpisu z běžného účtu, ceníku žalobkyně – 2x).7. Dále žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na jehož základě poskytla žalobkyně žalovanému kontokorent ve výši 30 000 Kč, avšak v důsledku porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného došlo k okamžitému zesplatnění dlužné částky kontokorentu, tj. 14 786,30 Kč.. (zjištěno ze zesplatňujícího dopisu, z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě, z přehledu plateb, z podmínek pro používání úvěru a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z přehledu nákladů na vymáhání).8. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, a to na základě jeho prohlášení a výpisem z bankovních a nebankovních registrů (zjištěno z přehledu žádostí o úvěr – aplikační data a z úvěrové zprávy).9. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas (zjištěno z výpisu z běžného účtu).10. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z výzvy k zaplacení dluhu a podacího archu).11. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu a smlouva o úvěru. Na základě smlouvy o účtu zřídila žalobkyně pro žalovaného běžný účet. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky v podobě kontokorentu. Žalovaný se dostal do nepovoleného debetu. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.13. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).14. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2662 a násl. o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu a provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o účtu podle § 2662 o. z. Dále byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný byl povinen disponovat na svém bankovním účtu s finančními prostředky jen do výše dostupného zůstatku, což však neučinil, proto se dostal do nepovoleného debetu. V souladu se smlouvou o úvěru byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou finanční částku spolu s příslušenstvím. Žalovaný však poskytnuté finanční prostředky nesplatil řádně a včas. Soud tedy učinil závěr, že žalovanému vznikla povinnost celý dluh uhradit.18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, dospěl soud s ohledem na uvedená zákonná ustanovení k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.19. O příslušenství pohledávky pak rozhodl soud v souladu s § 1968 a § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, neboť žalobkyně ničeho více nepožadovala. Soud byl vázán jejím žalobním petitem.