9 C 152/2025-40 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 53 140,34 Kč s příslušenstvím, jako nesplaceného úvěru. Dle žalobních tvrzení žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zároveň s vrácením jistiny zavázal zaplatit úrok v pevné výši 1 014 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu 2 770 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč. Uvedené měl žalovaný splatit do , datum, ve splátkách po 2 656 Kč. S ohledem na to, že je žalovaný v prodlení s vrácením dlužné částky má žalobkyně nárok na smluvní úrok, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne , datum, .2. Dále se žalobkyně tvrdí, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zároveň s vrácením jistiny zavázal zaplatit úrok v pevné výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Uvedené měl žalovaný splatit do , datum, ve splátkách po 1 992 Kč. S ohledem na to, že je žalovaný v prodlení s vrácením dlužné částky má žalobkyně nárok na smluvní úrok, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne , datum, .3. Žalobkyně doplnila žalobu následujícími tvrzeními: Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost v případě prvního úvěru mimo jiné pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisy z bankovních účtů. Z uvedeného vzala za prokázané, že žalovaný byl od , datum, na dobu neurčitou zaměstnán jako , Anonymizováno, u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s příjmem 15 371 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje činily 9 492 Kč. Žalovaný na úvěr ve výši 20 000 Kč splatit částku 5 400 Kč. V případě druhého úvěru opět právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisů z bankovních účtů. V žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , IČ: , IČO, s příjmem 13 954 Kč a jeho měsíční výdaje činí 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný na úvěr ve výši 15 000 Kč splatil celkem 22 000 Kč.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:6. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě této mu byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit ve 14 splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě této mu byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit ve 14 splátkách po 1 992 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ).7. Žalovaný na první úvěr zaplatil celkem 5 400 Kč a na druhý úvěr celkem 22 000 Kč (zjištěno ze soupisu plateb v hotovosti).8. Pohledávka byla dne , datum, postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni. Uvedené bylo žalovanému oznámeno dne , datum, (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, Přílohy č. , hodnota, - seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny9. Žalovanému byla dne , datum, zaslána předběžní výzva, aby uhradil dlužnou částku (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku).10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.12. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Dle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná.14. Jak plyne z citovaného ustanovení, poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit.15. Dlužno také podotknout, že soud má z úřední povinnosti zjišťovat, zdali byla před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost spotřebitele jakožto úvěrovaného subjektu (viz články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS).16. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020, sp. zn. C-679/18 jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 /ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.17. Z uvedeného tedy vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb.18. Žalobkyně sice v řízení konkrétním způsobem tvrdila, jakým způsobem zkoumala její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného, ale uvedená tvrzení nedoložila dostatečným způsobem. V první ř