29 C 121/2026-18 – Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela se stranou žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel straně žalované téhož dne úvěr 30 000 Kč, který měl být splácen po 6 000 Kč měsíčně. Strana žalovaná nezaplatila splátku splatnou dne , datum, a dlužná částka nebyla zaplacena ani po předžalobní výzvě.2. Strana žalovaná zůstala v řízení nečinná.3. Strana žalovaná je občanem Slovenska. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 7 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla svůj závazek splnit v místě sídla věřitele, tedy v Praze 4.4. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť si účastníci jako rozhodné zvolili české právo v čl. 1.2. úvěrové smlouvy.5. Soud věc rozhodl dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v rámci svého žalobního návrhu a strana žalovaná se k výzvě soudu, aby sdělila, zda s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí či nikoli, v dané lhůtě nevyjádřila, pročež se má za to, že s takovým rozhodnutím souhlasila. Rovněž soud dospěl k závěru, že o žalobě lze rozhodnout na základě učiněných tvrzení a předložených důkazů.6. Na základě listinných důkazů soud zjistil následující: účastníci spolu uzavřeli dne , datum, úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně straně žalované dne , datum, poskytla úvěr 30 000 Kč převodem na účet. Úvěr měl být splacen do 12 měsíců do 15.10.2025. Úroková sazba činila 20% měsíčně, tj. 240 % ročně a RPSN dosáhlo 792%, celkem tak mělo být splaceno 102 000 Kč (zjištěno z: úvěrová smlouva, výpis z účtu). Strana žalovaná nesplatila splátku splatnou , datum, (žalobní tvrzení).7. Splátkový kalendář byl následující (předsmluvní informace):Datum splátkySplátkaZůstatek jistiny, datum6 000 Kč30 000 Kč, datum6 000 Kč30 000 Kč, datum6 000 Kč30 000 Kč, datum6 000 Kč30 000 Kč, datum6 000 Kč30 000 Kč, datum6 000 Kč30 000 Kč, datum6 000 Kč30 000 Kč, datum6 000 Kč30 000 Kč, datum6 000 Kč30 000 Kč, datum6 000 Kč30 000 Kč, datum6 000 Kč30 000 Kč, datum36 000 Kč0 Kč8. Další důkazy (upomínky, zesplatnění, doklady o odeslání, zkoumání úvěruschopnosti) již soud nehodnotil, neboť o věci lze rozhodnout na základě výše uvedených důkazů.9. Na případ se vztahují tyto normy. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že „Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že „Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“10. Dle § 1970 občanského zákoníku platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 588 obč. zákoníku určuje, že „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Dle § 576 obč. zákoníku platí, že „Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.“ Dle § 2991 obč. zákoníku platí, že „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“11. Na základě skutečnosti uvedených v bodě 6 a 7 rozsudku vzal soud za prokázané, že žalobkyně straně žalované poskytla na základě smlouvy úvěr ve výši 30 000 Kč, z něhož strana žalovaná zaplatila 66 000 Kč – to zjistil soud tak, že dle žalobkyně právě poslední splátka splatná , datum, nebyla zaplacena, všechny předchozí tudíž zaplaceny byly.12. Soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Důvodem způsobujícím absolutní neplatnost smlouvy jako celku je dle názoru soudu výše konečné částky, kterou má strana žalovaná zaplatit oproti částce, kterou jako půjčku získala. Strana žalovaná totiž obdržela celkem 30 000 Kč, ale kromě této částky má navíc do měsíce zaplatit dalších 72 000 Kč.13. Úroková sazba vyplývající ze smlouvy o úvěru ve výši 240 % (!) je na úrovni 43,63násobku v daném místě a čase, když úroková sazba z nových spotřebitelských úvěrů dosáhla v listopadu 2024 výše 5,5 % p.a., jak soud zjistil Klientských úrokových sazeb: Úroková sazba z nových spotřebitelských úvěru, míra v % - časové řady ARAD ČNB. Takto nastavená výše úrokové sazby je nepochybně v rozporu s dobrými mravy dle § 588 obč. zákoníku, kdy k takové neplatnosti právního úkonu soud přihlíží i bez návrhu. Jedná tak o úkon absolutně neplatný, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti. A to raději soud ani neupozorňuje na výši RPSN 792% (!)14. Úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy již v případě, že dosahuje téměř čtyřnásobku obvyklé bankovní úrokové sazby, jak plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 (cit.) „Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5% ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60% ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.“15. Soud je dále přesvědčen o tom, že smlouva je absolutně neplatná jako celek, neboť ujednání o vysokém úročení nelze od zbytku smlouvy oddělit, a to s ohledem na způsob podnikání žalobkyně, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, pročež dle názoru soudu nelze vůbec očekávat, že bez takovéhoto ujednání o vysokém úroku by byla smlouva o půjčce ze strany žalobkyně vůbec uzavřena.16. Je-li smlouva absolutně neplatná, dle § 588 obč. zákoníku, je strana žalovaná povinna žalobkyni vrátit dle § 2991 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částky, které žalobkyně poskytla straně žalované jako úvěry, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. Jelikož na dluh 30 000 Kč strana žalovaná zaplatila žalobkyni 66 000 Kč, zaplatila více, než žalobkyni náleží, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.17. Žalobkyně byla procesně neúspěšná. Jelikož straně žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je žádnému účastníku nepřiznal.