29 C 19/2025-114 – Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 179 462,22 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 043,89 Kč od 20.11.2023 do 21.5.2024, úrokem 14 % ročně z částky 178 538,22 Kč od 16.8.2024 do zaplacení a úrokem z prodlení z částky 178 538,22 Kč od 16.8.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a nahradit náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, spol. , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „banka“), uzavřela se stranou žalovanou dne 13.7.2023 smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla straně žalované téhož dne úvěr ve výši 186 779 Kč a strana žalovaná se zavázala splatit jej v 84měsíčních splátkách s úrokem 14 % p.a. po 3 837 Kč měsíčním poplatkem za pojištění typ B ve výši 336 Kč a s dalšími poplatky dle smlouvy.2. Úvěr ze smlouvy byl poskytnut na úhradu jiných závazků strany žalované vůči bance, a to osobního neúčelového úvěru ze dne , datum, , z něhož nebylo uhrazeno 145 964 Kč, osobního neúčelového úvěru ze dne , datum, s neuhrazenými 15 165 Kč a úvěru z kreditní karty použito s neuhrazenými 25 650 Kč. Jelikož strana žalovaná porušila své smluvní povinnosti a dostala se do prodlení se splácením úvěru, využila banka svého práva a přistoupila ke dni 24.5.2024 k zesplatnění úvěru. Celkem strana žalovaná na půjčku splatila částku 19 855,11 Kč.3. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi bankou a žalobkyní. Svůj dluh nezaplatila strana žalovaná ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně.4. Strana žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. Telefonicky soudu potvrdila, že bydlí na adrese , Anonymizováno, a na tuto adresu si přeje zasílat písemnosti. Že se na této adrese zdržuje, potvrdila i Policie ČR dne , datum, (viz č.l. 78).5. Strana žalovaná je občanem Slovenska. Soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 7 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla svůj závazek splnit v místě sídla banky, tedy v Praze 4.6. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť banka si se stranou žalovanou jako rozhodné zvolili české právo v čl. 17 všeobecných podmínek smlouvy.7. Rozsudkem č.j. 29 C 19/2025-31 ze dne 19.3.2025 rozhodl soud prvního stupně tak, že strana žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 166 923,89 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12% p.a. od 1.4.2025 do zaplacení a nahradit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, náklady řízení ve výši 30 950,22 Kč (I. výrok) a v rozsahu, v němž žalobkyně vůči straně žalované požaduje uhradit 12 538,33 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % p.a. od 16.8.2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 178 538,22 Kč ve výši 14,75 % p.a. od 16.8.2024 do 31.3.2025, kapitalizovaný úrok ve výši 13 043,89 Kč od 20.11.2023 do 21.5.2024 a úrok 14 % p.a. z částky 178 538,22 Kč od 16.8.2024 do zaplacení, zamítl (II. výrok).8. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze svým rozhodnutím č.j. 39 Co 274/2025-86 ze dne 26.1.2026 rozsudek soudu prvního stupně co do zamítavé části rozsudku a nákladů řízení zrušil, neboť soud prvního stupně a) si neujasnil, čeho se žalobkyně domáhá, b) nerozhodl o celém předmětu řízení, c) nevyzval žalobkyni k doplnění tvrzení dle § 118a os.ř., d) v nezpochybňovaných skutečnostech se dopustil souhrnných zjištění, e) špatně řešil zkoumání úvěruschopnosti bankou, neboť banka postupuje správně, f) je otázkou, zda vůbec banka má ověřovat úvěruschopnost v případě, kdy úvěr poskytuje na splacení jiných svých úvěrů, g) stanovení splatnosti nároku žalobkyně postrádá logiku a h) nákladový výrok skryl do vyhovujícího výroku. Po doplnění tvrzení, dokazování a veden názorem odvolacího soudu dospěl soud prvního stupně k následujícímu.9. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Právní předchůdce žalobkyně, banka, uzavřela se stranou žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla straně žalované téhož dne úvěr ve výši 186 779 Kč a strana žalovaná se zavázala splatit jej v 84měsíčních splátkách s úrokem 14 % p.a. po 3 837 Kč měsíčním poplatkem za pojištění typ B ve výši 336 Kč a s dalšími poplatky dle smlouvy. Úvěr ze smlouvy byl poskytnut na úhradu jiných závazků strany žalované vůči bance, a to osobního neúčelového úvěru ze dne , datum, , z něhož nebylo uhrazeno 145 964 Kč, osobního neúčelového úvěru ze dne , datum, s neuhrazenými 15 165 Kč a úvěru z kreditní karty použito s neuhrazenými 25 650 Kč (důkaz: smlouva o poskytnutí služby informování o účtu, žádost o poskytnutí úvěru, návrh smlouvy s akceptací, oznámení o ukončení čerpání úvěru, VOP a OP banky, výpis pohybu na účtu).10. Strana žalovaná měla v rámci optimální splátky v čl. II. smlouvy sjednáno pojištění typu B s poplatkem ve výši 308,- Kč. Výše vyplývá z čl. 7.3.3. ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby jako procentuální část ze splátky úvěru. Dle s čl. 8.1.5. ceníku náleží bance za upomínku částka 499 Kč (důkaz: ceník).11. Jelikož strana žalovaná porušila své smluvní povinnosti a dostala se do prodlení se splácením úvěru, využila banka svého práva a přistoupila ke dni 24.5.2024 k zesplatnění úvěru, přičemž splatnost nastala dle § 573 obč. zák. dne 29.4.2024 (důkaz: prohlášení o okamžité splatnosti, doklad o odeslání).12. Celkem strana žalovaná na úvěr splatila částku 19 855,11 Kč (důkaz: výpis z účtu).13. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi bankou a žalobkyní, na základě které je žalobkyně oprávněna vymáhat pohledávku za stranou žalovanou (důkaz: 2x smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o úplatě, 2x vyrozumění o postoupení pohledávky, přehled podacích čísel).14. Svůj dluh nezaplatila strana žalovaná ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně (důkaz: předžalobní výzvy). Jistina žalované částky činí 179 462,22 Kč (důkaz: výpočet žalované částky).15. Banka při sjednávání úvěru prověřovala úvěruschopnost strany žalované tak, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance stranou žalovanou, přičemž její žádost byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti strany žalované byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti strany žalované banka porovnávala její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila (důkaz: protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, údaje o klientovi, dopis banky).16. V době duben až červen 2023 byly příjmy strany žalované 30 – 39 tis. Kč měsíčně (důkaz: výpisy z účtu žalovaného za dobu 04 – 06/2023).17. Návrh na provedení výpisu z účtu za další období soud jako nadbytečný zamítl, neboť pro rozhodnutí soudu byly dostačující výše uvedené důkazy.18. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru, následující: podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“19. V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že „Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že „Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“20. Dle § 1970 občanského zákoníku platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“21. Ustanovení § 588 občan