29 C 56/2026-14 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu škody způsobené provozem vozidla ze strany žalovaného jakožto vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný způsobil dne , datum, v , Anonymizováno, v , adresa, při provozu vozidla , Anonymizováno, (dále jen „vozidlo“) škodu na vozidle p. , jméno FO, , RZ , SPZ, (dále jen „poškozený“), když nedodržel bezpečnou vzdálenost a zezadu narazil do vozidla poškozeného. Zároveň žalovaný neměl k datu dopravní nehody v rozporu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, avšak vozidlo bylo evidováno v registru vozidel jako provozované. Žalobkyně pověřila třetí osobu – společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , PSČ , Anonymizováno, (dále jen „pověřená osoba“) k vyřízení výše uvedené škodní události. V návaznosti na prošetření škodní události pověřenou osobou, uhradila žalobkyně poškozenému částku ve výši 42 415 Kč jako náhradu nákladů za opravu vozidla poškozeného. Žalobkyně dále uhradila pověřené osobě částku 3 025 Kč jako náhradu nákladů spojených s vyřízením škodní události. Na základě zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla požadovala žalobkyně po žalovaném úhrady toho, co bylo ze strany žalobkyně plněno, včetně nákladů na pověřenou osobu. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu částky 45 440 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně požadovanou částku neuhradil.2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný má ukrajinské státní občanství a pobyt na území České republiky. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má podle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat.3. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav věci. Žalovaný byl dne , datum, provozovatelem osobního automobilu RZ , SPZ, . K tomuto vozidlu nebylo v rozhodný den uzavřeno povinné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný způsobil dne , datum, při provozu vozidla škodu na vozidle RZ , SPZ, (zjištěno ze záznamu o dopravní nehodě, výpisu z registru silničních vozidel, fotodokumentace poškozeného vozidla). Žalobkyně pověřila pověřenou osobu k vyřízení škodní události. V návaznosti na prošetření škodní události pověřenou osobou, uhradila žalobkyně poškozenému částku ve výši 42 415 Kč jako náhradu nákladů za opravu vozidla poškozeného. Žalobkyně dále uhradila pověřené osobě částku 3 025 Kč jako náhradu nákladů spojených s vyřízením škodní události (zjištěno ze stanovení výše plnění, kalkulace nákladů na opravu, dopis o výplatě plnění poškozenému). Následně žalobkyně žádala po žalovaném úhrady toho, co bylo ze strany žalobkyně plněno, včetně nákladů na pověřenou osobu, tj. celkově 45 440 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho. O zaplacení dlužné částky byl žalovaný opakovaně upomenut (zjištěno z uplatnění práva na náhradu plnění ze dne 22. 8. 2025 a předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2025 včetně podacího archu).5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.6. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech stanoví v čl. 48, že smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou sporů ohledně nemovitého majetku. Rozhodným právem je tak právo české, neboť účastníci uzavřeli smlouvu na území ČR.7. Žalovaný byl povinen dle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Vzhledem k tomu, že tuto povinnost nesplnil, žalobkyně vzniklou škodu nahradila ve smyslu § 62 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni to, co plnila včetně nákladů na jinou osobu pověřenou žalobkyní vyřízení případu a poskytnutím plnění poškozenému, a to dle § 71 odst. 1 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně žalovaného k náhradě škody vyzvala výzvou k úhradě. Žalovaný vzniklou škodu žalobkyni nikterak nenahradil, a je tak ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) v prodlení. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 718 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 818 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18.11.2025, že „Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonný předpis je proto neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem.“, dle kterých tak účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 450 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní výzva, žaloba) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.